Materiál ohřejeme plamenem na pracovní teplotu a přidáme pájku, která difúzí zateče do pájeného spoje. Při tvrdém pájení se obvykle používá pájka a tavidlo, nebo pájky obalené tavidlem. Tvrdé pájky jsou vhodné pro pájení kovů s teplotou tavení nad 1000°C s požadavkem na vyšší mechanickou a tepelnou odolnost.Pájení (nebo také letování) je postup, jak vodivě spojit měď nebo mosaz (při použití speciálních materiálů lze pájet i hliník, nerezovou ocel a další materiály). K pájení potřebujete pájku (tj. slitinu kovů, která má nižší bod tání než pájený kov). Většinou se používá slitina cínu a olova.Pájení spoje: Na spoj aplikujte současně pájedlo a pájku. Nechejte pájku roztéct po celém spoji, aby mohlo působit tavidlo. Do spoje naneste přiměřené (dostatečné) množství pájky, avšak ne mnoho; pájka nesmí přetéct kolem. Pájení nesmí trvat déle, než několik vteřin, jinak pájka zoxiduje a vytvoří studený spoj.
Čím letovat měď : Jako tavidlo se používá salmiak, chlorid zinečnatý nebo borax. Jako pájka slouží kromě stříbra slitina mědi a zinku (mosaz). Tavicí teplota je zde závislá na obsahu mědi v pájce (čím více mědi v pájce, tím vyšší tavicí teplota a naopak).
Čím se páji
Měděné rozvody se pájí do průměru trubek 28 mm na měkko, zde použijete pájky Sn97Cu3 nebo Sn97Ag3. Práce s pájkou s obsahem stříbra Sn97Ag3 je lepší, pájka lépe zatéká a pájení zvládne i méně zkušený pracovník. Pozor, je nutno také použít tavidlo pro měkkou pájku.
Jaké materiály lze pájet : Nejběžnějšími druhy měkkých pájek, typicky v elektronice, jsou cínová a olověná pájka, resp. slitiny cínu a olova, nejčastěji v poměru 2:1. V jemné mechanice se k pájení užívá též stříbro. Železnou litinu lze letovat mosazí (tvrdá pájka).
Pokud Vám nejde o pevnost a barvu spoje, můžete použít měkkou pájku se stříbrem a nebo s příměsí mědi. V případě, že by spoj měl být pevnostní a je důležitá i výsledná barva tzn. spoj se nejvíce podobal mosazi. Je nutné zapájet natvrdo s pájkou, která má 20% stříbra. Teploty
Teplota
Fyzikální efekt
200°C
Kalafuna je žíravá
232°C
Bezolovnatý cín taje
250°C
Od této teploty se již pájet dá = teplota tání cínu + pár stupňů navíc na vyrovnání ztrát
303°C
Teplota dostatečná na většinu pájení
Co je pájení na měkko
Pájení na měkko je spojování kovů jiným kovem-pájkou- s nižší teplotou tavení než jakou mají spojované kovy. Pájka má teplotu pod 450°C, používá se ke spojování měkkých i tvrdých ocelí pozinkovaných i pocínovaných ocelových plechů, hliníku, slitin mědi atd. Jsou to slitiny cínu, olova a antimonu.Co je potřeba k pájení
První věc, kterou budeš potřebovat, je páječka. Ideální na drobné pájení je pájecí pero např. TS101 s regulovatelnou teplotou, displayem a vyměnitelným hrotem pro různé typy elektroniky. Nicméně většinu spojů zvládneš i s low-budget páječkou za 400 Kč.Typy pájek a páječek
Pro malé spoje se doporučuje hrotová elektrická páječka. Kromě menších páječek je možné pořídit si trafopáječku nebo plynovou páječku, případně se rozhodnout pro pájecí stanici, která patří mezi nejvýkonnější varianty.
![Kladsko-5-malý-Karlův-Most[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Kladsko-5-maly-Karluv-Most1-1024x692-250x120.jpg)
![Stubai[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Stubai1-250x120.jpg)
Antwort Čím pájet ocel? Weitere Antworten – Jak pájet ocel
Materiál ohřejeme plamenem na pracovní teplotu a přidáme pájku, která difúzí zateče do pájeného spoje. Při tvrdém pájení se obvykle používá pájka a tavidlo, nebo pájky obalené tavidlem. Tvrdé pájky jsou vhodné pro pájení kovů s teplotou tavení nad 1000°C s požadavkem na vyšší mechanickou a tepelnou odolnost.Pájení (nebo také letování) je postup, jak vodivě spojit měď nebo mosaz (při použití speciálních materiálů lze pájet i hliník, nerezovou ocel a další materiály). K pájení potřebujete pájku (tj. slitinu kovů, která má nižší bod tání než pájený kov). Většinou se používá slitina cínu a olova.Pájení spoje: Na spoj aplikujte současně pájedlo a pájku. Nechejte pájku roztéct po celém spoji, aby mohlo působit tavidlo. Do spoje naneste přiměřené (dostatečné) množství pájky, avšak ne mnoho; pájka nesmí přetéct kolem. Pájení nesmí trvat déle, než několik vteřin, jinak pájka zoxiduje a vytvoří studený spoj.
Čím letovat měď : Jako tavidlo se používá salmiak, chlorid zinečnatý nebo borax. Jako pájka slouží kromě stříbra slitina mědi a zinku (mosaz). Tavicí teplota je zde závislá na obsahu mědi v pájce (čím více mědi v pájce, tím vyšší tavicí teplota a naopak).
Čím se páji
Měděné rozvody se pájí do průměru trubek 28 mm na měkko, zde použijete pájky Sn97Cu3 nebo Sn97Ag3. Práce s pájkou s obsahem stříbra Sn97Ag3 je lepší, pájka lépe zatéká a pájení zvládne i méně zkušený pracovník. Pozor, je nutno také použít tavidlo pro měkkou pájku.
Jaké materiály lze pájet : Nejběžnějšími druhy měkkých pájek, typicky v elektronice, jsou cínová a olověná pájka, resp. slitiny cínu a olova, nejčastěji v poměru 2:1. V jemné mechanice se k pájení užívá též stříbro. Železnou litinu lze letovat mosazí (tvrdá pájka).
Pokud Vám nejde o pevnost a barvu spoje, můžete použít měkkou pájku se stříbrem a nebo s příměsí mědi. V případě, že by spoj měl být pevnostní a je důležitá i výsledná barva tzn. spoj se nejvíce podobal mosazi. Je nutné zapájet natvrdo s pájkou, která má 20% stříbra.
Teploty
Co je pájení na měkko
Pájení na měkko je spojování kovů jiným kovem-pájkou- s nižší teplotou tavení než jakou mají spojované kovy. Pájka má teplotu pod 450°C, používá se ke spojování měkkých i tvrdých ocelí pozinkovaných i pocínovaných ocelových plechů, hliníku, slitin mědi atd. Jsou to slitiny cínu, olova a antimonu.Co je potřeba k pájení
První věc, kterou budeš potřebovat, je páječka. Ideální na drobné pájení je pájecí pero např. TS101 s regulovatelnou teplotou, displayem a vyměnitelným hrotem pro různé typy elektroniky. Nicméně většinu spojů zvládneš i s low-budget páječkou za 400 Kč.Typy pájek a páječek
Pro malé spoje se doporučuje hrotová elektrická páječka. Kromě menších páječek je možné pořídit si trafopáječku nebo plynovou páječku, případně se rozhodnout pro pájecí stanici, která patří mezi nejvýkonnější varianty.