Základem pro tvorbu předpřítomného času je sloveso "to have" v přítomném čase (have/has) spolu s příčestím minulým (past participle) hlavního slovesa. I have not (haven't) played. Have I playedPředpřítomný čas použijeme, pokud děj nebo čas není ukončen, odehrál se nyní nebo nedávno a jeho důsledky sahají do přítomnosti. Často používáme příslovce: TODAY, THIS YEAR, THIS MONTH, JUST, ALREADY, EVER, NEVER, YET, SO FAR, RECENTLY apod. Příklady: I have had two cups of coffee today.Vytvořit předpřítomný čas prostý(Present Perfect) není těžké. Budeme potřebovat přítomný čas pomocného slovesa „have“ a příčestí minulé významového slovesa. U pomocného slovesa „have“ nezapomeňte, že ve třetí osobě jednotného čísla (he, she, it) má toto sloveso tvar „has“.
Kdy se používá předpřítomný čas aj : Předpřítomný čas popisuje:
Děje či situace, jež začaly v minulosti a pokračují v přítomnosti. I have lived in Bristol since 1984 (= a žiji tam stále). Děj probíhající v časovém úseku, který dosud neskončil. She has been to the cinema twice this week (= a týden ještě není u konce).
Kdy použít did a kdy have
Záporný tvar a otázka
U záporných a tázacích tvarů slovesa to do jakožto běžného významového slovesa "dělat" se v minulém prostém čase používá pomocné did, např.: We didn't do our homework last night. Záporný tvar od have se obvykle tvoří také pomocí did, ale někde je možné přidat pouhé not či použít zkrácený tvar n't.
Kdy se používá been a kdy Gone : Odjela do Paříže. = She has gone to Paris. Pokud tedy říkáte, že někdo někam odjel (a je stále tam), použijete gone to. Pokud tam ale byl (je to jeho zkušenost, nebo to má souvislosti s přítomností – viz článek o předpřítomném času), použijete been to, nikoli been in.
Předpřítomný čas je nutné použít vždy, když čas děje není důležitý či není blíže specifikován. Naproti tomu minulý prostý čas je třeba použít v situacích, kdy jsou dány / vyžadovány údaje o čase či místě děje. I have been/ i was
I was – byl jsem tam a už nejsem; I have been – pořád tam jsem, např. I have been in the library for 2 hours (jsem tam 2 hodiny).
Kdy použít Present Perfect a kdy past simple
Minulý prostý (Past Simple)
Předpřítomný čas (Present Perfect)
Činnost, která začala v minulosti a skončila v minulosti. They were married for 10 years.
Činnost, která začala v minulosti,ale pokračuje nebo má nějaké důsledky v přítomnosti. They have been married for 10 years.
Předminulý čas se používá na vyjádření událostí, které se odehrály ještě před určitým bodem v minulosti. Tvoří se použitím pomocného slovesa had a minulým příčestím (v případě pravidelných sloves tvořeného přídáním koncovky -ed k základnímu tvaru slova, u nepravidelných třeba dohledat správný tvar).Při tvoření záporné věty potřebujeme pomocné sloveso (stejně jako u přítomného času), v angličtině to jinak nejde. Pro minulý čas to je sloveso didn't tedy don't/doesn't v minulém čase. Jelikož minulý čas definuje už sloveso didn't, není třeba dávat do minulého tvaru i sloveso významové. Při tvorbě otázky či záporu v minulém čase prostém používáme pomocné sloveso do, tedy jeho minulý tvar did (zápor pak did not, zkráceně didn't) a infinitiv významového slovesa bez to. Tvar pomocného slovesa je stejný pro všechny osoby (na rozdíl od do, které se ve 3. os.
Kdy se používá so far : Doposud, do téhle doby jsem něco (ne)dělal / (ne)udělal – so far. Doposud jsem viděl jen půlku toho filmu. – I've seen only the half of the film so far.
Kdy se používá did : Pokud používáme v přítomnosti pomocné sloveso do, musí se objevit i v krátké odpovědi. V minulosti pak použijeme pomocné did, které se opět musí použít v odpovědi: Do you work Yes, I do. / No, I don't.
Jak poznam Predminuly čas
Předminulý čas dává najevo, že se děj odehrál v hluboké minulosti a minulý čas prostý pak jednoduše zmiňuje, že se něco stalo (že nemohl uvěřit, že mu snědli dort). Druhá věta se také odehrává v minulosti, ale jenom z části. Dort byl sice snězen v minulosti, ale přišlo se na to až teď. Minulý průběhový čas není složitý, jeho použití se dá odvodit od použití přítomného prostého a průběhového času. Obecně lze říci, že průběhový čas se používá tehdy, kdy nějaká aktivita (zrovna) probíhala, prostý čas naopak tehdy, když nějaká činnost (prostě) proběhla.Sloveso. sb has been to sth po have vyjadřuje, že (už) někdo někde byl, nebo že něco již bylo provedenokdo už byl(a) kdeI have never been here. Nikdy jsem tu nebyl.
Kdy používat had been : Nejčastěji se tato struktura používá, když chceme říct, že v určitý okamžik v minulosti nějaký děj již nějakou dobu probíhal, případně říkáme i jak dlouho v tu chvíli už probíhal. She was tired because she had been working for six hours without a break.
![Kladsko-5-malý-Karlův-Most[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Kladsko-5-maly-Karluv-Most1-1024x692-250x120.jpg)
![Stubai[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Stubai1-250x120.jpg)
Antwort Jak ucit předpřítomný čas? Weitere Antworten – Jak ucit předpřítomný čas
Základem pro tvorbu předpřítomného času je sloveso "to have" v přítomném čase (have/has) spolu s příčestím minulým (past participle) hlavního slovesa. I have not (haven't) played. Have I playedPředpřítomný čas použijeme, pokud děj nebo čas není ukončen, odehrál se nyní nebo nedávno a jeho důsledky sahají do přítomnosti. Často používáme příslovce: TODAY, THIS YEAR, THIS MONTH, JUST, ALREADY, EVER, NEVER, YET, SO FAR, RECENTLY apod. Příklady: I have had two cups of coffee today.Vytvořit předpřítomný čas prostý(Present Perfect) není těžké. Budeme potřebovat přítomný čas pomocného slovesa „have“ a příčestí minulé významového slovesa. U pomocného slovesa „have“ nezapomeňte, že ve třetí osobě jednotného čísla (he, she, it) má toto sloveso tvar „has“.
Kdy se používá předpřítomný čas aj : Předpřítomný čas popisuje:
Děje či situace, jež začaly v minulosti a pokračují v přítomnosti. I have lived in Bristol since 1984 (= a žiji tam stále). Děj probíhající v časovém úseku, který dosud neskončil. She has been to the cinema twice this week (= a týden ještě není u konce).
Kdy použít did a kdy have
Záporný tvar a otázka
U záporných a tázacích tvarů slovesa to do jakožto běžného významového slovesa "dělat" se v minulém prostém čase používá pomocné did, např.: We didn't do our homework last night. Záporný tvar od have se obvykle tvoří také pomocí did, ale někde je možné přidat pouhé not či použít zkrácený tvar n't.
Kdy se používá been a kdy Gone : Odjela do Paříže. = She has gone to Paris. Pokud tedy říkáte, že někdo někam odjel (a je stále tam), použijete gone to. Pokud tam ale byl (je to jeho zkušenost, nebo to má souvislosti s přítomností – viz článek o předpřítomném času), použijete been to, nikoli been in.
Předpřítomný čas je nutné použít vždy, když čas děje není důležitý či není blíže specifikován. Naproti tomu minulý prostý čas je třeba použít v situacích, kdy jsou dány / vyžadovány údaje o čase či místě děje.
I have been/ i was
I was – byl jsem tam a už nejsem; I have been – pořád tam jsem, např. I have been in the library for 2 hours (jsem tam 2 hodiny).
Kdy použít Present Perfect a kdy past simple
Předminulý čas se používá na vyjádření událostí, které se odehrály ještě před určitým bodem v minulosti. Tvoří se použitím pomocného slovesa had a minulým příčestím (v případě pravidelných sloves tvořeného přídáním koncovky -ed k základnímu tvaru slova, u nepravidelných třeba dohledat správný tvar).Při tvoření záporné věty potřebujeme pomocné sloveso (stejně jako u přítomného času), v angličtině to jinak nejde. Pro minulý čas to je sloveso didn't tedy don't/doesn't v minulém čase. Jelikož minulý čas definuje už sloveso didn't, není třeba dávat do minulého tvaru i sloveso významové.
Při tvorbě otázky či záporu v minulém čase prostém používáme pomocné sloveso do, tedy jeho minulý tvar did (zápor pak did not, zkráceně didn't) a infinitiv významového slovesa bez to. Tvar pomocného slovesa je stejný pro všechny osoby (na rozdíl od do, které se ve 3. os.
Kdy se používá so far : Doposud, do téhle doby jsem něco (ne)dělal / (ne)udělal – so far. Doposud jsem viděl jen půlku toho filmu. – I've seen only the half of the film so far.
Kdy se používá did : Pokud používáme v přítomnosti pomocné sloveso do, musí se objevit i v krátké odpovědi. V minulosti pak použijeme pomocné did, které se opět musí použít v odpovědi: Do you work Yes, I do. / No, I don't.
Jak poznam Predminuly čas
Předminulý čas dává najevo, že se děj odehrál v hluboké minulosti a minulý čas prostý pak jednoduše zmiňuje, že se něco stalo (že nemohl uvěřit, že mu snědli dort). Druhá věta se také odehrává v minulosti, ale jenom z části. Dort byl sice snězen v minulosti, ale přišlo se na to až teď.
Minulý průběhový čas není složitý, jeho použití se dá odvodit od použití přítomného prostého a průběhového času. Obecně lze říci, že průběhový čas se používá tehdy, kdy nějaká aktivita (zrovna) probíhala, prostý čas naopak tehdy, když nějaká činnost (prostě) proběhla.Sloveso. sb has been to sth po have vyjadřuje, že (už) někdo někde byl, nebo že něco již bylo provedenokdo už byl(a) kdeI have never been here. Nikdy jsem tu nebyl.
Kdy používat had been : Nejčastěji se tato struktura používá, když chceme říct, že v určitý okamžik v minulosti nějaký děj již nějakou dobu probíhal, případně říkáme i jak dlouho v tu chvíli už probíhal. She was tired because she had been working for six hours without a break.