Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá vyjádřit). Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět Příklad: Obloha byla, jako by ji vymetl.Věta hlavní (H) je samostatná, nemůžeme se na ni žádnou jinou větou zeptat. Věta vedlejší (V) je nesamostatná, závislá na jiné větě (můžeme se na ni touto větou zeptat). Bylo mi divné kam najednou tak všichni pospíchají. Kdybych měl chvilku času určitě bych za tetou došel.Věta vedlejší příslovečná
místní – ptáme se otázkou Kde
časová – ptáme se otázkou Kdy
způsobová – ptáme se otázkou Jakým způsobem
míry – ptáme se otázkou Do jaké míry
příčinná – ptáme se otázkou Z jaké příčiny
účelová – ptáme se otázkou Za jakým účelem
podmínková – ptáme se otázkou Za jaké podmínky
Jak se pozná vedlejší věta předmětná : Jak větu předmětnou poznáme Ptáme se na ni, stejně jako na předmět, pádovými otázkami, s výjimkou prvního (to by byla, jak víme, vedlejší věta podmětná), přičemž nejčastěji se tážeme pádem druhým a čtvrtým, tedy: Koho/co Koho/čeho
Jak se ptat na větu vedlejsi
Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).
Jak se ptame na větu Privlastkovou : Teď tu samou myšlenku řekneme pomocí souvětí – Rozkvetly stromy, které byly ovocné. Tučně je vyznačená vedlejší věta a opět nám říká něco o podstatném jméně stromy. Ptáme se – Jaké stromy rozkvetly – odpovídáme – které byly ovocné – proto se jedná o větu přívlastkovou.
Vedlejší věta
Vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Poznáme ji podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty. Značení ve větném rozboru: VV. Na vedlejší větu se můžeme zeptat! „Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Jak se urcuje pocet vět
Určovat počet vět podle čárek (interpunkce) nedoporučujeme. Počet vět bezpečně zjistíme výhradně podle počtu určitých sloves. Rozlište věty jednoduché a souvětí: Jan dlouho čekal, a přestože mu byla zima, vytrval. Na krátký okamžik se mu vybavily stromy, ohýbající se ve větru, a příjezdová cesta k domu.Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).vyjadřuje podmět věty hlavní, ptáme se na ni otázkami 1. pádu – kdo, co Na v.v. podmětnou se ptáme otázkou kdo, co a větou řídící, např. : Je dobré, že už se na mne nezlobíš. Kdo, co je dobré „Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Jak se ptame na vedlejší věty : Souvětí podřadné
VEDLEJŠÍ VĚTA
OTÁZKA NA VEDLEJŠÍ VĚTU
SPOJOVACÍ VÝRAZY
PŘÍSUDKOVÁ
Jaký
Jak, jaký
PŘEDMĚTNÁ
Ptáme se 2. – 7. p., Koho Co
Že, aby, jak
PŘÍVLASTKOVÁ
Jaký Který Čí
Kdo, který, jenž, že,kde, kdy, jak, aby
DOPLŇKOVÁ
Jak
Jak, jako
Jak poznat větu vloženou : Vložená věta se odděluje od věty, do níž je vložena, z obou stran čárkou (Prvním úkolem, který kdy dostal, bylo nařezat vrbové proutí.).
Jak poznat vedlejší větu doplňkovou
Vedlejší věta doplňková podobně jako doplněk rozvíjí sloveso a zároveň jméno (většinou v předmětu). VV doplňková velmi často stojí po slovesech smyslového vnímání (vidět, slyšet, spatřit, sledovat, pozorovat, zahlédnout, cítit, vnímat apod.) a často bývá připojena spojkami jak, jako, kterak. Věta se od nevětného vyjádření liší v první řadě tím, že obsahuje PŘÍSUDEK. Že je vět více tedy poznáte snadno a jednoduše podle toho, kolik je v celé výpovědi přísudků. Kolik máme přísudků1. Jedná se o souvětí. Souvětí se skládá ze dvou vět.
![Kladsko-5-malý-Karlův-Most[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Kladsko-5-maly-Karluv-Most1-1024x692-250x120.jpg)
![Stubai[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Stubai1-250x120.jpg)
Antwort Jak se ptame na vedlejsi vetu? Weitere Antworten – Jak se ptame na vedlejší větu Prisudkovou
Vedlejší věta přísudková
Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá vyjádřit). Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět Příklad: Obloha byla, jako by ji vymetl.Věta hlavní (H) je samostatná, nemůžeme se na ni žádnou jinou větou zeptat. Věta vedlejší (V) je nesamostatná, závislá na jiné větě (můžeme se na ni touto větou zeptat). Bylo mi divné kam najednou tak všichni pospíchají. Kdybych měl chvilku času určitě bych za tetou došel.Věta vedlejší příslovečná
Jak se pozná vedlejší věta předmětná : Jak větu předmětnou poznáme Ptáme se na ni, stejně jako na předmět, pádovými otázkami, s výjimkou prvního (to by byla, jak víme, vedlejší věta podmětná), přičemž nejčastěji se tážeme pádem druhým a čtvrtým, tedy: Koho/co Koho/čeho
Jak se ptat na větu vedlejsi
Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).
Jak se ptame na větu Privlastkovou : Teď tu samou myšlenku řekneme pomocí souvětí – Rozkvetly stromy, které byly ovocné. Tučně je vyznačená vedlejší věta a opět nám říká něco o podstatném jméně stromy. Ptáme se – Jaké stromy rozkvetly – odpovídáme – které byly ovocné – proto se jedná o větu přívlastkovou.
Vedlejší věta
Vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Poznáme ji podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty. Značení ve větném rozboru: VV. Na vedlejší větu se můžeme zeptat!
„Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Jak se urcuje pocet vět
Určovat počet vět podle čárek (interpunkce) nedoporučujeme. Počet vět bezpečně zjistíme výhradně podle počtu určitých sloves. Rozlište věty jednoduché a souvětí: Jan dlouho čekal, a přestože mu byla zima, vytrval. Na krátký okamžik se mu vybavily stromy, ohýbající se ve větru, a příjezdová cesta k domu.Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).vyjadřuje podmět věty hlavní, ptáme se na ni otázkami 1. pádu – kdo, co Na v.v. podmětnou se ptáme otázkou kdo, co a větou řídící, např. : Je dobré, že už se na mne nezlobíš. Kdo, co je dobré
„Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Jak se ptame na vedlejší věty : Souvětí podřadné
Jak poznat větu vloženou : Vložená věta se odděluje od věty, do níž je vložena, z obou stran čárkou (Prvním úkolem, který kdy dostal, bylo nařezat vrbové proutí.).
Jak poznat vedlejší větu doplňkovou
Vedlejší věta doplňková podobně jako doplněk rozvíjí sloveso a zároveň jméno (většinou v předmětu). VV doplňková velmi často stojí po slovesech smyslového vnímání (vidět, slyšet, spatřit, sledovat, pozorovat, zahlédnout, cítit, vnímat apod.) a často bývá připojena spojkami jak, jako, kterak.
Věta se od nevětného vyjádření liší v první řadě tím, že obsahuje PŘÍSUDEK. Že je vět více tedy poznáte snadno a jednoduše podle toho, kolik je v celé výpovědi přísudků. Kolik máme přísudků1. Jedná se o souvětí. Souvětí se skládá ze dvou vět.
Jak dělíme věty : Obsah