Na tvrdé pájky je nejlepší používat jako zdroj tepla autogen. Pro pájení spojení ke kotli např. měď s ocelí,ocel s mosazí doporučujeme pouze stříbrnou pájku Ag40Sn nebo Ag45Sn, případně Ag56Sn. Ve formě holého drátu plus tavidla a nebo obalovaného drátu.Pájení spoje: Na spoj aplikujte současně pájedlo a pájku. Nechejte pájku roztéct po celém spoji, aby mohlo působit tavidlo. Do spoje naneste přiměřené (dostatečné) množství pájky, avšak ne mnoho; pájka nesmí přetéct kolem. Pájení nesmí trvat déle, než několik vteřin, jinak pájka zoxiduje a vytvoří studený spoj.Jaké materiály můžu pájet Pájet můžeme téměř všechny kovy vyjma zinkových slitin (zinek lze pájet jen měkkými pájkami). Můžeme také navzájem spojovat různé druhy kovů. Spojení různých kovů pomocí stříbrné pájky.
Co potřebuji na pájení : Kromě páječky je potřeba kalafuna (většinou balená v malé plechovce) a pájka (téměř vždy ve formě kovové trubičky, která má ve své dutině trochu kalafuny). Dále podložka, které nebude vadit potřísnění kalafunou a pájkou, kleště na tvarování a přidržování součástek a drátků a jemný pilník.
Na jakou teplotu pájet
Teploty
Teplota
Fyzikální efekt
200°C
Kalafuna je žíravá
232°C
Bezolovnatý cín taje
250°C
Od této teploty se již pájet dá = teplota tání cínu + pár stupňů navíc na vyrovnání ztrát
303°C
Teplota dostatečná na většinu pájení
Co je pájení na měkko : Pájení na měkko je spojování kovů jiným kovem-pájkou- s nižší teplotou tavení než jakou mají spojované kovy. Pájka má teplotu pod 450°C, používá se ke spojování měkkých i tvrdých ocelí pozinkovaných i pocínovaných ocelových plechů, hliníku, slitin mědi atd. Jsou to slitiny cínu, olova a antimonu.
Při pájení se kovové součástky nejdříve páječkou zahřejí a přidáním roztavené pájky se spojí. Pájka vytvoří po vychladnutí pevné mechanické a elektrické spojení. Kovové součástky nejsou na rozdíl od svařování nataveny. Přesto vzniká na povrchu kovové součástky ve styku s pájkou tenká legovaná vrstva. Pájka v tradičním pojetí je slitina cínu a olova. Existují různé druhy pájky podle toho, k jakým účelům se používají. Kromě využití v elektronickém průmyslu je známé její používání při klempířských pracích. Pájka pro elektroniku nejčastěji obsahuje 60 % cínu a 40 % olova, což se obecně označuje „pájka 60/40“.
Jakou kyselinu na pájení
Pájecí kyselina vyráběná společností AG Termopasty je látka, která se používá při práci na poniklovaných površích. Láhev obsahuje 35, 50 nebo 100 mililitrů tekutiny, se kterou je třeba zacházet opatrně. Přípravek by měl být aplikován v malých množstvích a postupně opláchnut vodou.Pájku držte šikmo k plošnému spoji a pokud máte špičatý hrot, používejte spíše stranu špičky hrotu a nikoli špičku, která má velice malou plochu. Poté se koncem trubičkové pájky s obsahem tavidla dotkněte pájeného místa, ale zatím nikoli hrotu pájky.Ideální teplota pro většinu užití je tedy zhruba 303°C, ta zajistí, že bod tání cínu bude dosažen nejen na hrotu pájky, ale i v celém objemu cínu. Zvýšení teploty o každých 10°C sníží dle výrobců životnost pájecího hrotu na polovinu. Pájky podle teploty
Pájky se podle pracovních teplot, podle teploty tuhnutí, rozlišují na měkké a tvrdé pájky: Rozhraní je zhruba kolem 450 °C. tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.
Jak se rozdělují pájky : Podle teploty tuhnutí se pájky rozdělují na:
tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.
měkké – tavitelné při teplotách pod 450 °C, nízkotavitelné kovy – obvykle cín nebo slitiny cínu a olova případně s příměsemi kadmia nebo bizmutu.
Jak pájet nerez : Pro pájení nerezu doporučujeme stříbrnou tvrdou pájku s 55% stříbra, pájecí teplota je 630 – 660°C. Pájka může být holá Ternalloy 55 či obalovaná Fluxalloy 55. Pájka s 55% bude mít maximální barevnou shodu s nerezí.
Jak neutralizovat kyseliny
Kyselé roztoky lze neutralizovat zásaditými roztoky a naopak. Silné kyseliny vytvářejí oxoniové ionty H3O+ zcela rozpuštěné ve vodě s pH < 7, silné báze vytvářejí zcela rozpuštěné hydroxidové ionty OH− s pH > 7. V průběhu této reakce dochází ke změnám pH roztoku a dokonale neutralizovaný roztok má výsledné pH = 7. Kyseliny (i zásady) se zásadně ředí tak, že do kádinky, v níž chceme připravit zředěný roztok, nejprve nalijeme potřebné množství vody a teprve pak pomalu přidáváme kyselinu (zásadu). Ředění kyselin (zásad) je totiž doprovázeno uvolněním velkého množství tepla a obsah kádinky má tendenci „prskat“.Dbejte na to, aby byl nástavec zasunut co nejdále na tubus, aby se zakryly mezery mezi dilatační spárou pro dotažení a nefoukal nám tudy horký vzduch. Šroub na nástavci nedotahujte příliš; po zahřátí se utahovací očko rozepne. Obr.: Nasazení horkovzdušného nástavce na tubus.
Na jakou teplotu nastavit pájku : Ideální teplota pro většinu užití je tedy zhruba 303°C, ta zajistí, že bod tání cínu bude dosažen nejen na hrotu pájky, ale i v celém objemu cínu. Zvýšení teploty o každých 10°C sníží dle výrobců životnost pájecího hrotu na polovinu.
![Kladsko-5-malý-Karlův-Most[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Kladsko-5-maly-Karluv-Most1-1024x692-250x120.jpg)
![Stubai[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Stubai1-250x120.jpg)
Antwort Jak se páji měď? Weitere Antworten – Jak pájet měď
Na tvrdé pájky je nejlepší používat jako zdroj tepla autogen. Pro pájení spojení ke kotli např. měď s ocelí,ocel s mosazí doporučujeme pouze stříbrnou pájku Ag40Sn nebo Ag45Sn, případně Ag56Sn. Ve formě holého drátu plus tavidla a nebo obalovaného drátu.Pájení spoje: Na spoj aplikujte současně pájedlo a pájku. Nechejte pájku roztéct po celém spoji, aby mohlo působit tavidlo. Do spoje naneste přiměřené (dostatečné) množství pájky, avšak ne mnoho; pájka nesmí přetéct kolem. Pájení nesmí trvat déle, než několik vteřin, jinak pájka zoxiduje a vytvoří studený spoj.Jaké materiály můžu pájet Pájet můžeme téměř všechny kovy vyjma zinkových slitin (zinek lze pájet jen měkkými pájkami). Můžeme také navzájem spojovat různé druhy kovů. Spojení různých kovů pomocí stříbrné pájky.
Co potřebuji na pájení : Kromě páječky je potřeba kalafuna (většinou balená v malé plechovce) a pájka (téměř vždy ve formě kovové trubičky, která má ve své dutině trochu kalafuny). Dále podložka, které nebude vadit potřísnění kalafunou a pájkou, kleště na tvarování a přidržování součástek a drátků a jemný pilník.
Na jakou teplotu pájet
Teploty
Co je pájení na měkko : Pájení na měkko je spojování kovů jiným kovem-pájkou- s nižší teplotou tavení než jakou mají spojované kovy. Pájka má teplotu pod 450°C, používá se ke spojování měkkých i tvrdých ocelí pozinkovaných i pocínovaných ocelových plechů, hliníku, slitin mědi atd. Jsou to slitiny cínu, olova a antimonu.
Při pájení se kovové součástky nejdříve páječkou zahřejí a přidáním roztavené pájky se spojí. Pájka vytvoří po vychladnutí pevné mechanické a elektrické spojení. Kovové součástky nejsou na rozdíl od svařování nataveny. Přesto vzniká na povrchu kovové součástky ve styku s pájkou tenká legovaná vrstva.
Pájka v tradičním pojetí je slitina cínu a olova. Existují různé druhy pájky podle toho, k jakým účelům se používají. Kromě využití v elektronickém průmyslu je známé její používání při klempířských pracích. Pájka pro elektroniku nejčastěji obsahuje 60 % cínu a 40 % olova, což se obecně označuje „pájka 60/40“.
Jakou kyselinu na pájení
Pájecí kyselina vyráběná společností AG Termopasty je látka, která se používá při práci na poniklovaných površích. Láhev obsahuje 35, 50 nebo 100 mililitrů tekutiny, se kterou je třeba zacházet opatrně. Přípravek by měl být aplikován v malých množstvích a postupně opláchnut vodou.Pájku držte šikmo k plošnému spoji a pokud máte špičatý hrot, používejte spíše stranu špičky hrotu a nikoli špičku, která má velice malou plochu. Poté se koncem trubičkové pájky s obsahem tavidla dotkněte pájeného místa, ale zatím nikoli hrotu pájky.Ideální teplota pro většinu užití je tedy zhruba 303°C, ta zajistí, že bod tání cínu bude dosažen nejen na hrotu pájky, ale i v celém objemu cínu. Zvýšení teploty o každých 10°C sníží dle výrobců životnost pájecího hrotu na polovinu.
Pájky podle teploty
Pájky se podle pracovních teplot, podle teploty tuhnutí, rozlišují na měkké a tvrdé pájky: Rozhraní je zhruba kolem 450 °C. tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.
Jak se rozdělují pájky : Podle teploty tuhnutí se pájky rozdělují na:
Jak pájet nerez : Pro pájení nerezu doporučujeme stříbrnou tvrdou pájku s 55% stříbra, pájecí teplota je 630 – 660°C. Pájka může být holá Ternalloy 55 či obalovaná Fluxalloy 55. Pájka s 55% bude mít maximální barevnou shodu s nerezí.
Jak neutralizovat kyseliny
Kyselé roztoky lze neutralizovat zásaditými roztoky a naopak. Silné kyseliny vytvářejí oxoniové ionty H3O+ zcela rozpuštěné ve vodě s pH < 7, silné báze vytvářejí zcela rozpuštěné hydroxidové ionty OH− s pH > 7. V průběhu této reakce dochází ke změnám pH roztoku a dokonale neutralizovaný roztok má výsledné pH = 7.
Kyseliny (i zásady) se zásadně ředí tak, že do kádinky, v níž chceme připravit zředěný roztok, nejprve nalijeme potřebné množství vody a teprve pak pomalu přidáváme kyselinu (zásadu). Ředění kyselin (zásad) je totiž doprovázeno uvolněním velkého množství tepla a obsah kádinky má tendenci „prskat“.Dbejte na to, aby byl nástavec zasunut co nejdále na tubus, aby se zakryly mezery mezi dilatační spárou pro dotažení a nefoukal nám tudy horký vzduch. Šroub na nástavci nedotahujte příliš; po zahřátí se utahovací očko rozepne. Obr.: Nasazení horkovzdušného nástavce na tubus.
Na jakou teplotu nastavit pájku : Ideální teplota pro většinu užití je tedy zhruba 303°C, ta zajistí, že bod tání cínu bude dosažen nejen na hrotu pájky, ale i v celém objemu cínu. Zvýšení teploty o každých 10°C sníží dle výrobců životnost pájecího hrotu na polovinu.