Antwort Jak se píší uvozovky v přímé řeči? Weitere Antworten – Jak se pisou uvozovky v přímé řeči

Je‑li uvozovací věta do přímé řeči nebo citátu vložena, označuje se počátečním a koncovým uvozovacím znaménkem každý jednotlivý úsek přímé řeči nebo citátu. Druhé uvozovací znaménko se píše až za tečku, čárku atd., např. „Měl jsem velká očekávání,“ pravil Luboš, „ale už po prvních dnech jsem odhalil svou naivitu.Klávesové zkratky

1. Jednoduché uvozovky dolní: Alt+0130.
2. Jednoduché uvozovky horní: Alt+0145.
3. Dvojité uvozovky dolní: Alt+0132.
4. Dvojité uvozovky horní: Alt+0147.

– přímá řeč končí čárkou, může být i vykřičník a otazník („Pojďte na bábovku! “ volala babička.), pak následují uvozovky nahoře, mezerník a uvozovací věta začíná vždy malým písmenem. „Pojďte,“ volala babička, „na bábovku.

Jak se píšou uvozovky gramatika : Píšou se vždy nahoře, tedy na začátku i na konci slova nebo věty. Jejich tvar se přirovnává k číslu 6699. Výhodou je, že je na většině klávesnic snadno napíšeme pomocí klávesy Shift a klávesy se znakem uvozovek (napravo od písmena L). Není asi překvapením, že v českém textu se za správné považují pouze uvozovky české.

Jak psát přímou řeč v citaci

Způsoby převzetí původního textu:

Přímá citace (citát) – část textu převzatá doslova, pro odlišení od textu vlastního se citát píše kurzívou (nebo jiným typem písma) a dává se do uvozovek, následuje odkaz na původní pramen. Přímé citace používejte v práci co nejméně, lepší je parafrázovat.

Jak se píšou uvozovky ve vete : V případech, kdy nejde o přímou řeč, se doporučuje užívání uvozovek omezit, pokud lze část textu, název nebo titul vyznačit jinak (například kurzivou). Je‑li v uvozovkách celá věta, píše se druhé uvozovací znaménko na konci věty až za příslušným interpunkčním znaménkem (tečkou, čárkou, vykřičníkem, otazníkem).

Český pravopis uznává následující druhy uvozovek: dvojité „X“, jednoduché ‚X'; dále boční dvojité »X« a boční jednoduché ›X‹. Většinou se používají standardní dvojité uvozovky ve tvaru 99 66, tedy „X“. Jednoduché uvozovky se pak používají především v případě, že se v přímé řeči cituje další přímá řeč.

Pomocí přímé řeči sdělujeme, co přesně (doslova) někdo pronesl. Nepřímá řeč naopak podává jen z hlavní význam toho, co někdo řekl, nepřímo, zprostředkovaně mluvčím: přímá řeč: He said: “I love you.”

Jak psát nepřímou řeč

Nepřímá řeč reprodukuje promluvu či myšlenku postavy vedlejší větou; ta je přitom uvozena větou hlavní se slovesy (většinou v minulém čase), která označují či naznačují něčí výpověď, odborně verba dicendi: např. řekl, sdělil, zeptal se, odvětil, chtěl vědět – variant jsou desítky: Karel řekl Elišce, že ji miluje.Přímá řeč vlastní

Nejvýraznějším prvkem přímé řeči vlastní jsou uvozovky, jimiž je oddělena od zbytku textu. Důležité je, pamatovat si také, že přímá řeč je samostatná věta. Musí proto začínat velkým písmenem a být ukončena interpunkčním znaménkem.Způsoby převzetí původního textu:

Přímá citace (citát) – část textu převzatá doslova, pro odlišení od textu vlastního se citát píše kurzívou (nebo jiným typem písma) a dává se do uvozovek, následuje odkaz na původní pramen. Přímé citace používejte v práci co nejméně, lepší je parafrázovat.

Existují dva základní způsoby, jak využít ve svém textu cizí informace či myšlenky: citace a parafráze. V citaci uvádíte doslovné znění svého zdroje a dáváte ho do uvozovek. Parafráze je naopak volným zopakováním myšlenek a do uvozovek se nedává. Pro obě ale platí, že je třeba původní text reprodukovat přesně.

Kdy se píše čárka za uvozovkami : Mezi dvojími uvozovkami, které následují bezprostředně za sebou, se píše mezera. Je-li v uvozovkách celá věta, píše se tečka, čárka, vykřičník nebo otazník na konci této věty před druhým uvozovacím znaménkem.

Jak se píšou uvozovky na konci věty : Je-li v uvozovkách celá věta, píše se druhé uvozovací znaménko na konci věty až za příslušným interpunkčním znaménkem (tečkou, čárkou, vykřičníkem, otazníkem; např. „Lucie s Pepou šli nejprve na oběd, potom na pivo, pak ještě do kavárny a do práce se už nevrátili.").

Jak se pozná nepřímá řeč

Řeč (otázka) nepřímá vznikne, stane-li se řeč (otázka) přímá větou vypovídací nebo žádací, závislou na větě řídící (uvozovací), k níž je podřadně připojena spojkou že, aby, jak a pod. V řeči nepřímé bývá mnohdy změněn způsob slovesný a gramatická osoba. Na př.: Řekl mi, abych šel (přímo: Řekl mi: »Jdi!

“ Přímá řeč je tedy vlastně buď monolog nebo dialog. Nepřímá řeč (zprostředkovaná vypravěčem) vypadá takto: Řekla mu, že s ním potřebuje mluvit.Přímá a nepřímá řeč

Přímá řeč	Nepřímá řeč
„Máš rád čokoládu“ zeptal se mě Mirek.	Mirek se mě zeptal, jestli mám rád čokoládu.
Ida mě pozvala: „Přijď odpoledne k nám.“	Ida mě pozvala, abych k nim odpoledne přišla.
„To nevadí,“ odpověděl.	Odpověděl, že to nevadí.

Kdy použít přímou řeč : Slouží ve vypravování jako doslovný citát nějaké osoby, jiné než je sám vypravěč. Bývá těsně uzavřena do uvozovek a může být doprovozena uvozovací větou. Přímá řeč slouží k oživení vyprávění.