Koncovka je zakončení ohebných slov (tzv. flexivní sufix), které se při skloňování nebo časování slova mění. Na rozdíl od předpony nebo přípony nevytváří nové slovo, ale vytváří různé tvary téhož slova.
Nejdřív musíme znát kořen slova.
Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme.
Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona. Ve slově může být přípon více (knih-ař-sk-ý).
Kořen slova
Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet). Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý). Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.
Co je koncovka slovesa : Koncovka v podstatě zařazuje slovo k ohebným slovním druhům, vyjadřuje mluvnické významy slova (například rod, v případě mužského rodu i životnost, číslo, pád. Stojí na konci slova – proto koncovka. Podle koncovky pak můžeme určit například pád u jména, osobu u slovesa apod. Například: žen-a, žen-, žen-ami.
Co to je nulová koncovka
Koncovku má každé slovo, ale v prvním pádě je to často koncovka nulová, například slovo „pán“ vypadá jako slovo bez koncovky, ve skutečnosti má právě koncovku nulovou.
Jak určit předpony : Jedno slovo může mít více předpon než jednu (nej-ne-pravděpodobnější, ne-vy-plněný, po-po-strčit). Jak postupovat při určování předpony ve slově Určíme si kořen slova. Vše, co se nachází před kořenem slova je předpona, případně jich může být více (příkop – kop je kořen slova, pří je předpona).
Předpona je část slova, která stojí na začátku slova před kořenem a obměňuje jeho význam (převozník). Přípona je část slova, která stojí za kořenem, u slov ohebných mezi kořenem a koncovkou (převozník, převozníka). Základové slovo – slovo, z něhož bylo nové slovo přímo utvořeno. Slovo, které se stalo motivem, zdrojem nového pojmenování. Slovotvorný základ – část společná slovu základovému a slovu nově utvořenému. Společný pouze pro dvě slova – základové a nově utvořené!
Jaké i na konci slovesa
V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y.Základní typy morfémů: předpona, přípona, kořen, koncovka. Slova se stejným kořenem = slova příbuzná. Kmen = část slova, která vznikne po oddělení koncovky.Pokud odtrhneme od slova skupinu vy a vznikne nám slovo, které dává smysl, jedná se o předponu vy-, vý- a ve slově píšeme tvrdé Y. Kromě toho je také dobré zkusit nahradit skupinu vy nějakou jinou předponou. Pokud to jde a vzniknou nám slova, která existují, jedná se opět o předponu a do slova napíšeme tvrdé Y. Mezi nejčastější předpony patří: s-, z-, vz-, roz-, nej-, před-, po-, vý-, vy-, bez-. Příklady: zá-pis, ú-pis, před-pis, s-jet, pře-jet, roz-jet, vý-skok, nej-lepší. Jedno slovo může mít více předpon než jednu (nej-ne-pravděpodobnější, ne-vy-plněný, po-po-strčit).
Co je to osobní koncovka : Koncovka ‑u
Koncovku ‑u mají pouze jména vzoru „pán“ (doktoru, inženýru, profesoru), a to obvykle ve spojení s osobním jménem: profesoru Benediktovi. Podstatná jména člověk a bůh mívají obvykle koncovku ‑u i tehdy, stojí‑li samostatně: žádnému cizímu člověku nevěř, mluvil vždy o bohu.
Co je to Slovotvorný základ příklady : Slova se tvoří ze základových slov, přebírají z nich slovotvorný základ (část společná slovu základovému a slovu odvozenému) a odvozují se: a) příponami (les – lesík), b) koncovkami (jezdit – jízda), c) předponami (orat – rozorat) – nemění slovní druh, d) předponou + příponou / předponou + koncovkou (náramek, nábřeží).
Jak poznat slovo složené
Složená slova (složeniny) mají více než jeden slovní základ, například pravděpodobný je podobný pravdě. Složeniny ze tří nebo čtyř slov jsou spíše výjimkou (červenomodrobílý, namoutěduši aj.). Složeniny můžeme třídit do různých skupin. měkké -i, např.: Novákovi, Jan a Petr Novákovi, Jana a Petr Novákovi. (Pozor si však musíme dávat na 4. pád: dopis pro Jana a Petru Novákovy.) Příjmení, která se skloňují podle vzoru přídavných jmen, mají dvě možné koncovky: manželé Novotných, Veselých i manželé Novotní, Veselí.Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.
Co to je kořen : Kořen (radix) je rostlinný vegetativní orgán, který není dělený na uzliny a internodia s pupeny a nevytváří listy ani šupiny. Zpravidla je podzemní a heterotrofní, tzn. neprovozující fotosyntézu. Je jedním ze tří základních orgánů rostlinného těla spolu se stonkem a listem.
![Kladsko-5-malý-Karlův-Most[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Kladsko-5-maly-Karluv-Most1-1024x692-250x120.jpg)
![Stubai[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Stubai1-250x120.jpg)
Antwort Jak se liší Pripona a koncovka? Weitere Antworten – Jaký je rozdíl mezi koncovkou a příponou
Koncovka je zakončení ohebných slov (tzv. flexivní sufix), které se při skloňování nebo časování slova mění. Na rozdíl od předpony nebo přípony nevytváří nové slovo, ale vytváří různé tvary téhož slova.
Kořen slova
Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet). Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý). Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.
Co je koncovka slovesa : Koncovka v podstatě zařazuje slovo k ohebným slovním druhům, vyjadřuje mluvnické významy slova (například rod, v případě mužského rodu i životnost, číslo, pád. Stojí na konci slova – proto koncovka. Podle koncovky pak můžeme určit například pád u jména, osobu u slovesa apod. Například: žen-a, žen-, žen-ami.
Co to je nulová koncovka
Koncovku má každé slovo, ale v prvním pádě je to často koncovka nulová, například slovo „pán“ vypadá jako slovo bez koncovky, ve skutečnosti má právě koncovku nulovou.
Jak určit předpony : Jedno slovo může mít více předpon než jednu (nej-ne-pravděpodobnější, ne-vy-plněný, po-po-strčit). Jak postupovat při určování předpony ve slově Určíme si kořen slova. Vše, co se nachází před kořenem slova je předpona, případně jich může být více (příkop – kop je kořen slova, pří je předpona).
Předpona je část slova, která stojí na začátku slova před kořenem a obměňuje jeho význam (převozník). Přípona je část slova, která stojí za kořenem, u slov ohebných mezi kořenem a koncovkou (převozník, převozníka).
Základové slovo – slovo, z něhož bylo nové slovo přímo utvořeno. Slovo, které se stalo motivem, zdrojem nového pojmenování. Slovotvorný základ – část společná slovu základovému a slovu nově utvořenému. Společný pouze pro dvě slova – základové a nově utvořené!
Jaké i na konci slovesa
V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y.Základní typy morfémů: předpona, přípona, kořen, koncovka. Slova se stejným kořenem = slova příbuzná. Kmen = část slova, která vznikne po oddělení koncovky.Pokud odtrhneme od slova skupinu vy a vznikne nám slovo, které dává smysl, jedná se o předponu vy-, vý- a ve slově píšeme tvrdé Y. Kromě toho je také dobré zkusit nahradit skupinu vy nějakou jinou předponou. Pokud to jde a vzniknou nám slova, která existují, jedná se opět o předponu a do slova napíšeme tvrdé Y.
Mezi nejčastější předpony patří: s-, z-, vz-, roz-, nej-, před-, po-, vý-, vy-, bez-. Příklady: zá-pis, ú-pis, před-pis, s-jet, pře-jet, roz-jet, vý-skok, nej-lepší. Jedno slovo může mít více předpon než jednu (nej-ne-pravděpodobnější, ne-vy-plněný, po-po-strčit).
Co je to osobní koncovka : Koncovka ‑u
Koncovku ‑u mají pouze jména vzoru „pán“ (doktoru, inženýru, profesoru), a to obvykle ve spojení s osobním jménem: profesoru Benediktovi. Podstatná jména člověk a bůh mívají obvykle koncovku ‑u i tehdy, stojí‑li samostatně: žádnému cizímu člověku nevěř, mluvil vždy o bohu.
Co je to Slovotvorný základ příklady : Slova se tvoří ze základových slov, přebírají z nich slovotvorný základ (část společná slovu základovému a slovu odvozenému) a odvozují se: a) příponami (les – lesík), b) koncovkami (jezdit – jízda), c) předponami (orat – rozorat) – nemění slovní druh, d) předponou + příponou / předponou + koncovkou (náramek, nábřeží).
Jak poznat slovo složené
Složená slova (složeniny) mají více než jeden slovní základ, například pravděpodobný je podobný pravdě. Složeniny ze tří nebo čtyř slov jsou spíše výjimkou (červenomodrobílý, namoutěduši aj.). Složeniny můžeme třídit do různých skupin.
měkké -i, např.: Novákovi, Jan a Petr Novákovi, Jana a Petr Novákovi. (Pozor si však musíme dávat na 4. pád: dopis pro Jana a Petru Novákovy.) Příjmení, která se skloňují podle vzoru přídavných jmen, mají dvě možné koncovky: manželé Novotných, Veselých i manželé Novotní, Veselí.Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.
Co to je kořen : Kořen (radix) je rostlinný vegetativní orgán, který není dělený na uzliny a internodia s pupeny a nevytváří listy ani šupiny. Zpravidla je podzemní a heterotrofní, tzn. neprovozující fotosyntézu. Je jedním ze tří základních orgánů rostlinného těla spolu se stonkem a listem.