Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.Věta se od nevětného vyjádření liší v první řadě tím, že obsahuje PŘÍSUDEK. Že je vět více tedy poznáte snadno a jednoduše podle toho, kolik je v celé výpovědi přísudků. Kolik máme přísudkůVěta hlavní (VH)
V souvětí musí být vždy alespoň jedna. Gramaticky nezávisí na jiné větě, mohla by klidně fungovat i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Př.: Bála se (VH1) a doufala (VH2), že ten zlý sen brzy skončí (VV). → Bála se.
Jak poznat druhy vět : Druhy vět
. Věta s tečkou je oznamovací. Větou oznamovací něco někomu oznamujeme.
! Věta s vykřičníkem je rozkazovací. U mírných rozkazů může být i tečka.
Věta s otazníkem je tázací. Větou tázací se na něco ptáme.
., ! Na konci věty přací je nejčastěji tečka ale může být i vykřičník, větou si něco přejeme.
Jak poznat věty jednoduche
Věta jednoduchá obsahuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru, respektive jeden přísudek. Příklady vět jednoduchých: Tento úspěšný spisovatel vydal již několik knih. Je meloun zelenina, nebo ovoce
Jak určit předmět ve větě : Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje. Babička se zlobila na Pepíka.
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd. Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy.
Souvětí podřadné
VEDLEJŠÍ VĚTA
OTÁZKA NA VEDLEJŠÍ VĚTU
SPOJOVACÍ VÝRAZY
PŘÍSUDKOVÁ
Jaký
Jak, jaký
PŘEDMĚTNÁ
Ptáme se 2. – 7. p., Koho Co
Že, aby, jak
PŘÍVLASTKOVÁ
Jaký Který Čí
Kdo, který, jenž, že,kde, kdy, jak, aby
DOPLŇKOVÁ
Jak
Jak, jako
Jak dělíme věty
Rozlišujeme věty jednoduché (větný celek vyjadřující jednu myšlenku) a souvětí (celek složený z více vět, který vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek). V souvětí rozlišujeme na větu hlavní a vedlejší. Hlavní věta stojí sama o sobě a má úplný smysl.Věta hlavní (H) je samostatná, nemůžeme se na ni žádnou jinou větou zeptat. Věta vedlejší (V) je nesamostatná, závislá na jiné větě (můžeme se na ni touto větou zeptat). Bylo mi divné kam najednou tak všichni pospíchají.Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící.
Věta vedlejší nemůže stát samostatně a je mluvnicky závislá na jiné větě. Mezi větou hlavní a větou vedlejší je vztah závislosti. Věta, kterou se ptáme, je věta řídící- hlavní. Věta, kterou odpovídáme, je věta závislá- vedlejší.
Jak se pozná věta předmětná : Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty hlavní (Petr zkoumal, co bylo příčinou jeho neúspěchu.). Ptáme se na ni podobně jako na předmět pádovými otázkami (Koho, co zkoumal Petr
Jak se zeptat na předmět : Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno. Ptáme se na něj všemi pádovými otázkami kromě otázek 1. a 5. pádu. Markéta utrhla ze stromu jablko. Koho, co utrhla Markéta
Jak se pozná podmět
Podmět vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti. Podmět je vždy v 1. pádě. Podmětem je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno, může však být být vyjádřen: kterýmkoli slovním druhem. Na podmět se ptáme: Kdo, co
Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje. Babička se zlobila na Pepíka.Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk.
Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Ptáme se na něj: Jaký
Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno.
Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu.
Doplněk závisí na 2 členech: na podstatném jméně (případně zájmeně) a na slovesu.
Jak se pozná věta Přísudková : Vedlejší věta přísudková
Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá vyjádřit). Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět Příklad: Obloha byla, jako by ji vymetl. → Jaká byla obloha
Antwort Jak poznat větu? Weitere Antworten – Co musí obsahovat věta
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.Věta se od nevětného vyjádření liší v první řadě tím, že obsahuje PŘÍSUDEK. Že je vět více tedy poznáte snadno a jednoduše podle toho, kolik je v celé výpovědi přísudků. Kolik máme přísudkůVěta hlavní (VH)
V souvětí musí být vždy alespoň jedna. Gramaticky nezávisí na jiné větě, mohla by klidně fungovat i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Př.: Bála se (VH1) a doufala (VH2), že ten zlý sen brzy skončí (VV). → Bála se.
Jak poznat druhy vět : Druhy vět
Jak poznat věty jednoduche
Věta jednoduchá obsahuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru, respektive jeden přísudek. Příklady vět jednoduchých: Tento úspěšný spisovatel vydal již několik knih. Je meloun zelenina, nebo ovoce
Jak určit předmět ve větě : Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje. Babička se zlobila na Pepíka.
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd. Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy.
Souvětí podřadné
Jak dělíme věty
Rozlišujeme věty jednoduché (větný celek vyjadřující jednu myšlenku) a souvětí (celek složený z více vět, který vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek). V souvětí rozlišujeme na větu hlavní a vedlejší. Hlavní věta stojí sama o sobě a má úplný smysl.Věta hlavní (H) je samostatná, nemůžeme se na ni žádnou jinou větou zeptat. Věta vedlejší (V) je nesamostatná, závislá na jiné větě (můžeme se na ni touto větou zeptat). Bylo mi divné kam najednou tak všichni pospíchají.Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící.
Věta vedlejší nemůže stát samostatně a je mluvnicky závislá na jiné větě. Mezi větou hlavní a větou vedlejší je vztah závislosti. Věta, kterou se ptáme, je věta řídící- hlavní. Věta, kterou odpovídáme, je věta závislá- vedlejší.
Jak se pozná věta předmětná : Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty hlavní (Petr zkoumal, co bylo příčinou jeho neúspěchu.). Ptáme se na ni podobně jako na předmět pádovými otázkami (Koho, co zkoumal Petr
Jak se zeptat na předmět : Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno. Ptáme se na něj všemi pádovými otázkami kromě otázek 1. a 5. pádu. Markéta utrhla ze stromu jablko. Koho, co utrhla Markéta
Jak se pozná podmět
Podmět vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti. Podmět je vždy v 1. pádě. Podmětem je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno, může však být být vyjádřen: kterýmkoli slovním druhem. Na podmět se ptáme: Kdo, co
Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje. Babička se zlobila na Pepíka.Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk.
Jak se pozná věta Přísudková : Vedlejší věta přísudková
Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá vyjádřit). Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět Příklad: Obloha byla, jako by ji vymetl. → Jaká byla obloha