Podle definice Americké svářečské společnosti se měkké pájení provádí s přídavnými materiály (označovanými také jako pájky), které se taví při teplotách nižších než 450 °C (840 °F). Mezi kovy, které je možné pájet, patří zlato, stříbro, měď, mosaz a železo. Přídavný materiál, zvaný pájka, se roztaví.Jako tavidlo se používá salmiak, chlorid zinečnatý nebo borax. Jako pájka slouží kromě stříbra slitina mědi a zinku (mosaz). Tavicí teplota je zde závislá na obsahu mědi v pájce (čím více mědi v pájce, tím vyšší tavicí teplota a naopak).Pájení spoje: Na spoj aplikujte současně pájedlo a pájku. Nechejte pájku roztéct po celém spoji, aby mohlo působit tavidlo. Do spoje naneste přiměřené (dostatečné) množství pájky, avšak ne mnoho; pájka nesmí přetéct kolem. Pájení nesmí trvat déle, než několik vteřin, jinak pájka zoxiduje a vytvoří studený spoj.
Jak spojit měď a nerez : Pro pájení nerezu doporučujeme stříbrnou tvrdou pájku s 55% stříbra, pájecí teplota je 630 – 660°C. Pájka může být holá Ternalloy 55 či obalovaná Fluxalloy 55. Pájka s 55% bude mít maximální barevnou shodu s nerezí.
Z jakých kovů je pájka
Pájka v tradičním pojetí je slitina cínu a olova. Existují různé druhy pájky podle toho, k jakým účelům se používají. Kromě využití v elektronickém průmyslu je známé její používání při klempířských pracích. Pájka pro elektroniku nejčastěji obsahuje 60 % cínu a 40 % olova, což se obecně označuje „pájka 60/40“.
Kolik stupnu má pájka : Pájky podle teploty
Pájky se podle pracovních teplot, podle teploty tuhnutí, rozlišují na měkké a tvrdé pájky: Rozhraní je zhruba kolem 450 °C. tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.
Pájení na měkko je spojování kovů jiným kovem-pájkou- s nižší teplotou tavení než jakou mají spojované kovy. Pájka má teplotu pod 450°C, používá se ke spojování měkkých i tvrdých ocelí pozinkovaných i pocínovaných ocelových plechů, hliníku, slitin mědi atd. Jsou to slitiny cínu, olova a antimonu.
Pro podlahové topení a tepelná čerpadla je dle norem odsouhlasena pájka s 2% a 5% stříbra. Na tvrdé pájky je nejlepší používat jako zdroj tepla autogen. Pro pájení spojení ke kotli např. měď s ocelí,ocel s mosazí doporučujeme pouze stříbrnou pájku Ag40Sn nebo Ag45Sn, případně Ag56Sn.
Jak funguje pájka
Při pájení se kovové součástky nejdříve páječkou zahřejí a přidáním roztavené pájky se spojí. Pájka vytvoří po vychladnutí pevné mechanické a elektrické spojení. Kovové součástky nejsou na rozdíl od svařování nataveny. Přesto vzniká na povrchu kovové součástky ve styku s pájkou tenká legovaná vrstva.Samotné pájení probíhá tak, že se dva povrchy k sobě přitlačí a zahřejí na teplotu tání pájky. Nanese se kalafuna, která se na zahřátém místě rozteče a očistí ho. Poté se přiloží pájka, která se roztaví a zateče mezi oba povrchy (zatečení pomáhá kalafuna – snižuje povrchové napětí pájky).Oblíbené pozinkované šrouby a vruty nicméně můžete použít na velké díly z uhlíkové oceli a zinku. Naopak pozinkované plechy kotvěte pouze pozinkovanými a nerezovými šrouby. Vyvarujte se jakékoli kombinace s měděnými nebo hliníkovými prvky. Problematické je i spojení s olovem.
Feritické nerezové oceli jsou obvykle magnetické, protože mají velké množství feritu v jejich chemickém složení. Ferit je směs železa a dalších prvků. Kombinace struktury feritických krystalů se železem způsobuje, že feritické nerezové oceli jsou magnetické.
Kolik stupnu pájka : Pájky podle teploty
Pájky se podle pracovních teplot, podle teploty tuhnutí, rozlišují na měkké a tvrdé pájky: Rozhraní je zhruba kolem 450 °C. tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.
Na jakou teplotu nastavit pájku : Ideální teplota pro většinu užití je tedy zhruba 303°C, ta zajistí, že bod tání cínu bude dosažen nejen na hrotu pájky, ale i v celém objemu cínu. Zvýšení teploty o každých 10°C sníží dle výrobců životnost pájecího hrotu na polovinu.
Jak ohýbat měděnou trubku
JAK OHÝBAT MĚDĚNOU TRUBKU Měděné trubky lze ohýbat za tepla rukou a nebo k jejich ohýbání můžete použít ohýbačku. Vždy je třeba ohýbat tu část trubky, na které bude vytvořen ohyb a trubku zahřát do tmavě červeného žáru. Trubku je v tomto případě třeba ohýbat s pískovou náplní, aby nedošlo ke změně průřezu trubky.
Měděné rozvody se pájí do průměru trubek 28 mm na měkko, zde použijete pájky Sn97Cu3 nebo Sn97Ag3. Práce s pájkou s obsahem stříbra Sn97Ag3 je lepší, pájka lépe zatéká a pájení zvládne i méně zkušený pracovník. Pozor, je nutno také použít tavidlo pro měkkou pájku.Dobré je mít ještě jemný ocelový kartáč na očištění očka a místo obyčejné kalafuny lze použít nějaké speciální tavidlo. To je nezbytné při pájení třeba na hliník, nebo poniklovaný povrch. Zbytek tavidla je dobré po dokončení pájení umýt např. lihem, nebo speciálním čističem na DPS.
Jak poznat že je málo zinku v těle : Mezi hlavní projevy nedostatku zinku patří:
Únava.
Zhoršená imunita.
Problémy s plodností (zejména u mužů)
Ztráta chuti k jídlu vedoucí až k úbytku hmotnosti.
Antwort Jak pájet zinek? Weitere Antworten – Co vše lze pájet
Podle definice Americké svářečské společnosti se měkké pájení provádí s přídavnými materiály (označovanými také jako pájky), které se taví při teplotách nižších než 450 °C (840 °F). Mezi kovy, které je možné pájet, patří zlato, stříbro, měď, mosaz a železo. Přídavný materiál, zvaný pájka, se roztaví.Jako tavidlo se používá salmiak, chlorid zinečnatý nebo borax. Jako pájka slouží kromě stříbra slitina mědi a zinku (mosaz). Tavicí teplota je zde závislá na obsahu mědi v pájce (čím více mědi v pájce, tím vyšší tavicí teplota a naopak).Pájení spoje: Na spoj aplikujte současně pájedlo a pájku. Nechejte pájku roztéct po celém spoji, aby mohlo působit tavidlo. Do spoje naneste přiměřené (dostatečné) množství pájky, avšak ne mnoho; pájka nesmí přetéct kolem. Pájení nesmí trvat déle, než několik vteřin, jinak pájka zoxiduje a vytvoří studený spoj.
Jak spojit měď a nerez : Pro pájení nerezu doporučujeme stříbrnou tvrdou pájku s 55% stříbra, pájecí teplota je 630 – 660°C. Pájka může být holá Ternalloy 55 či obalovaná Fluxalloy 55. Pájka s 55% bude mít maximální barevnou shodu s nerezí.
Z jakých kovů je pájka
Pájka v tradičním pojetí je slitina cínu a olova. Existují různé druhy pájky podle toho, k jakým účelům se používají. Kromě využití v elektronickém průmyslu je známé její používání při klempířských pracích. Pájka pro elektroniku nejčastěji obsahuje 60 % cínu a 40 % olova, což se obecně označuje „pájka 60/40“.
Kolik stupnu má pájka : Pájky podle teploty
Pájky se podle pracovních teplot, podle teploty tuhnutí, rozlišují na měkké a tvrdé pájky: Rozhraní je zhruba kolem 450 °C. tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.
Pájení na měkko je spojování kovů jiným kovem-pájkou- s nižší teplotou tavení než jakou mají spojované kovy. Pájka má teplotu pod 450°C, používá se ke spojování měkkých i tvrdých ocelí pozinkovaných i pocínovaných ocelových plechů, hliníku, slitin mědi atd. Jsou to slitiny cínu, olova a antimonu.
Pro podlahové topení a tepelná čerpadla je dle norem odsouhlasena pájka s 2% a 5% stříbra. Na tvrdé pájky je nejlepší používat jako zdroj tepla autogen. Pro pájení spojení ke kotli např. měď s ocelí,ocel s mosazí doporučujeme pouze stříbrnou pájku Ag40Sn nebo Ag45Sn, případně Ag56Sn.
Jak funguje pájka
Při pájení se kovové součástky nejdříve páječkou zahřejí a přidáním roztavené pájky se spojí. Pájka vytvoří po vychladnutí pevné mechanické a elektrické spojení. Kovové součástky nejsou na rozdíl od svařování nataveny. Přesto vzniká na povrchu kovové součástky ve styku s pájkou tenká legovaná vrstva.Samotné pájení probíhá tak, že se dva povrchy k sobě přitlačí a zahřejí na teplotu tání pájky. Nanese se kalafuna, která se na zahřátém místě rozteče a očistí ho. Poté se přiloží pájka, která se roztaví a zateče mezi oba povrchy (zatečení pomáhá kalafuna – snižuje povrchové napětí pájky).Oblíbené pozinkované šrouby a vruty nicméně můžete použít na velké díly z uhlíkové oceli a zinku. Naopak pozinkované plechy kotvěte pouze pozinkovanými a nerezovými šrouby. Vyvarujte se jakékoli kombinace s měděnými nebo hliníkovými prvky. Problematické je i spojení s olovem.
Feritické nerezové oceli jsou obvykle magnetické, protože mají velké množství feritu v jejich chemickém složení. Ferit je směs železa a dalších prvků. Kombinace struktury feritických krystalů se železem způsobuje, že feritické nerezové oceli jsou magnetické.
Kolik stupnu pájka : Pájky podle teploty
Pájky se podle pracovních teplot, podle teploty tuhnutí, rozlišují na měkké a tvrdé pájky: Rozhraní je zhruba kolem 450 °C. tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.
Na jakou teplotu nastavit pájku : Ideální teplota pro většinu užití je tedy zhruba 303°C, ta zajistí, že bod tání cínu bude dosažen nejen na hrotu pájky, ale i v celém objemu cínu. Zvýšení teploty o každých 10°C sníží dle výrobců životnost pájecího hrotu na polovinu.
Jak ohýbat měděnou trubku
JAK OHÝBAT MĚDĚNOU TRUBKU Měděné trubky lze ohýbat za tepla rukou a nebo k jejich ohýbání můžete použít ohýbačku. Vždy je třeba ohýbat tu část trubky, na které bude vytvořen ohyb a trubku zahřát do tmavě červeného žáru. Trubku je v tomto případě třeba ohýbat s pískovou náplní, aby nedošlo ke změně průřezu trubky.
Měděné rozvody se pájí do průměru trubek 28 mm na měkko, zde použijete pájky Sn97Cu3 nebo Sn97Ag3. Práce s pájkou s obsahem stříbra Sn97Ag3 je lepší, pájka lépe zatéká a pájení zvládne i méně zkušený pracovník. Pozor, je nutno také použít tavidlo pro měkkou pájku.Dobré je mít ještě jemný ocelový kartáč na očištění očka a místo obyčejné kalafuny lze použít nějaké speciální tavidlo. To je nezbytné při pájení třeba na hliník, nebo poniklovaný povrch. Zbytek tavidla je dobré po dokončení pájení umýt např. lihem, nebo speciálním čističem na DPS.
Jak poznat že je málo zinku v těle : Mezi hlavní projevy nedostatku zinku patří: