Pájka v tradičním pojetí je slitina cínu a olova. Existují různé druhy pájky podle toho, k jakým účelům se používají. Kromě využití v elektronickém průmyslu je známé její používání při klempířských pracích. Pájka pro elektroniku nejčastěji obsahuje 60 % cínu a 40 % olova, což se obecně označuje „pájka 60/40“.Jaké materiály můžu pájet Pájet můžeme téměř všechny kovy vyjma zinkových slitin (zinek lze pájet jen měkkými pájkami). Můžeme také navzájem spojovat různé druhy kovů. Spojení různých kovů pomocí stříbrné pájky.Pájení spoje: Na spoj aplikujte současně pájedlo a pájku. Nechejte pájku roztéct po celém spoji, aby mohlo působit tavidlo. Do spoje naneste přiměřené (dostatečné) množství pájky, avšak ne mnoho; pájka nesmí přetéct kolem. Pájení nesmí trvat déle, než několik vteřin, jinak pájka zoxiduje a vytvoří studený spoj.
Na jakou teplotu pájet : Teploty
Teplota
Fyzikální efekt
200°C
Kalafuna je žíravá
232°C
Bezolovnatý cín taje
250°C
Od této teploty se již pájet dá = teplota tání cínu + pár stupňů navíc na vyrovnání ztrát
303°C
Teplota dostatečná na většinu pájení
Jak funguje pájka
Při pájení se kovové součástky nejdříve páječkou zahřejí a přidáním roztavené pájky se spojí. Pájka vytvoří po vychladnutí pevné mechanické a elektrické spojení. Kovové součástky nejsou na rozdíl od svařování nataveny. Přesto vzniká na povrchu kovové součástky ve styku s pájkou tenká legovaná vrstva.
Co se používá na pájení : Pájení (nebo také letování) je postup, jak vodivě spojit měď nebo mosaz (při použití speciálních materiálů lze pájet i hliník, nerezovou ocel a další materiály). K pájení potřebujete pájku (tj. slitinu kovů, která má nižší bod tání než pájený kov). Většinou se používá slitina cínu a olova.
Kromě páječky je potřeba kalafuna (většinou balená v malé plechovce) a pájka (téměř vždy ve formě kovové trubičky, která má ve své dutině trochu kalafuny). Dále podložka, které nebude vadit potřísnění kalafunou a pájkou, kleště na tvarování a přidržování součástek a drátků a jemný pilník. Nejstarší způsob ohřevu páječky je ve výhni, ale z pochopitelných důvodů se dnes nejčastěji používá plynový nebo benzinový plamen. Jako tavidlo se používá salmiak, chlorid zinečnatý nebo borax. Jako pájka slouží kromě stříbra slitina mědi a zinku (mosaz).
Na co je kalafuna při pájení
Kalafuna – používá se pro lepší přilnavost cínu na hrot a pájený kov. Isopropylalkohol – jedná se o chemický prostředek pro očištění a odmaštění komponentů.Pájky podle teploty
Pájky se podle pracovních teplot, podle teploty tuhnutí, rozlišují na měkké a tvrdé pájky: Rozhraní je zhruba kolem 450 °C. tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.Nejosvědčenějším receptem na sražení horečky jsou studené obklady – namočte ručník nebo utěrky do chladnější vody a přiložte na krk, čelo a do podpaždí. Teplota vody by měla být mezi 25 až 30 °C, ale i tak vám bude na rozehřátém těle připadat studená. U dětí postačí zábaly nohou. Při pájení se kovové součástky nejdříve páječkou zahřejí a přidáním roztavené pájky se spojí. Pájka vytvoří po vychladnutí pevné mechanické a elektrické spojení. Kovové součástky nejsou na rozdíl od svařování nataveny. Přesto vzniká na povrchu kovové součástky ve styku s pájkou tenká legovaná vrstva.
Jaké jsou druhy pájek : Typy pájek a páječek
Pro malé spoje se doporučuje hrotová elektrická páječka. Kromě menších páječek je možné pořídit si trafopáječku nebo plynovou páječku, případně se rozhodnout pro pájecí stanici, která patří mezi nejvýkonnější varianty.
Čím pájet : Pokud Vám nejde o pevnost a barvu spoje, můžete použít měkkou pájku se stříbrem a nebo s příměsí mědi. V případě, že by spoj měl být pevnostní a je důležitá i výsledná barva tzn. spoj se nejvíce podobal mosazi. Je nutné zapájet natvrdo s pájkou, která má 20% stříbra.
Jakou kyselinu na pájení
Pájecí kyselina vyráběná společností AG Termopasty je látka, která se používá při práci na poniklovaných površích. Láhev obsahuje 35, 50 nebo 100 mililitrů tekutiny, se kterou je třeba zacházet opatrně. Přípravek by měl být aplikován v malých množstvích a postupně opláchnut vodou. Co je potřeba k pájení
První věc, kterou budeš potřebovat, je páječka. Ideální na drobné pájení je pájecí pero např. TS101 s regulovatelnou teplotou, displayem a vyměnitelným hrotem pro různé typy elektroniky. Nicméně většinu spojů zvládneš i s low-budget páječkou za 400 Kč.Dobré je mít ještě jemný ocelový kartáč na očištění očka a místo obyčejné kalafuny lze použít nějaké speciální tavidlo. To je nezbytné při pájení třeba na hliník, nebo poniklovaný povrch. Zbytek tavidla je dobré po dokončení pájení umýt např. lihem, nebo speciálním čističem na DPS.
Jak pájet horkým vzduchem : Dbejte na to, aby byl nástavec zasunut co nejdále na tubus, aby se zakryly mezery mezi dilatační spárou pro dotažení a nefoukal nám tudy horký vzduch. Šroub na nástavci nedotahujte příliš; po zahřátí se utahovací očko rozepne. Obr.: Nasazení horkovzdušného nástavce na tubus.
![Kladsko-5-malý-Karlův-Most[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Kladsko-5-maly-Karluv-Most1-1024x692-250x120.jpg)
![Stubai[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Stubai1-250x120.jpg)
Antwort Jak pájet pozink? Weitere Antworten – Z jakých kovů je pájka
Pájka v tradičním pojetí je slitina cínu a olova. Existují různé druhy pájky podle toho, k jakým účelům se používají. Kromě využití v elektronickém průmyslu je známé její používání při klempířských pracích. Pájka pro elektroniku nejčastěji obsahuje 60 % cínu a 40 % olova, což se obecně označuje „pájka 60/40“.Jaké materiály můžu pájet Pájet můžeme téměř všechny kovy vyjma zinkových slitin (zinek lze pájet jen měkkými pájkami). Můžeme také navzájem spojovat různé druhy kovů. Spojení různých kovů pomocí stříbrné pájky.Pájení spoje: Na spoj aplikujte současně pájedlo a pájku. Nechejte pájku roztéct po celém spoji, aby mohlo působit tavidlo. Do spoje naneste přiměřené (dostatečné) množství pájky, avšak ne mnoho; pájka nesmí přetéct kolem. Pájení nesmí trvat déle, než několik vteřin, jinak pájka zoxiduje a vytvoří studený spoj.
Na jakou teplotu pájet : Teploty
Jak funguje pájka
Při pájení se kovové součástky nejdříve páječkou zahřejí a přidáním roztavené pájky se spojí. Pájka vytvoří po vychladnutí pevné mechanické a elektrické spojení. Kovové součástky nejsou na rozdíl od svařování nataveny. Přesto vzniká na povrchu kovové součástky ve styku s pájkou tenká legovaná vrstva.
Co se používá na pájení : Pájení (nebo také letování) je postup, jak vodivě spojit měď nebo mosaz (při použití speciálních materiálů lze pájet i hliník, nerezovou ocel a další materiály). K pájení potřebujete pájku (tj. slitinu kovů, která má nižší bod tání než pájený kov). Většinou se používá slitina cínu a olova.
Kromě páječky je potřeba kalafuna (většinou balená v malé plechovce) a pájka (téměř vždy ve formě kovové trubičky, která má ve své dutině trochu kalafuny). Dále podložka, které nebude vadit potřísnění kalafunou a pájkou, kleště na tvarování a přidržování součástek a drátků a jemný pilník.
Nejstarší způsob ohřevu páječky je ve výhni, ale z pochopitelných důvodů se dnes nejčastěji používá plynový nebo benzinový plamen. Jako tavidlo se používá salmiak, chlorid zinečnatý nebo borax. Jako pájka slouží kromě stříbra slitina mědi a zinku (mosaz).
Na co je kalafuna při pájení
Kalafuna – používá se pro lepší přilnavost cínu na hrot a pájený kov. Isopropylalkohol – jedná se o chemický prostředek pro očištění a odmaštění komponentů.Pájky podle teploty
Pájky se podle pracovních teplot, podle teploty tuhnutí, rozlišují na měkké a tvrdé pájky: Rozhraní je zhruba kolem 450 °C. tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.Nejosvědčenějším receptem na sražení horečky jsou studené obklady – namočte ručník nebo utěrky do chladnější vody a přiložte na krk, čelo a do podpaždí. Teplota vody by měla být mezi 25 až 30 °C, ale i tak vám bude na rozehřátém těle připadat studená. U dětí postačí zábaly nohou.
Při pájení se kovové součástky nejdříve páječkou zahřejí a přidáním roztavené pájky se spojí. Pájka vytvoří po vychladnutí pevné mechanické a elektrické spojení. Kovové součástky nejsou na rozdíl od svařování nataveny. Přesto vzniká na povrchu kovové součástky ve styku s pájkou tenká legovaná vrstva.
Jaké jsou druhy pájek : Typy pájek a páječek
Pro malé spoje se doporučuje hrotová elektrická páječka. Kromě menších páječek je možné pořídit si trafopáječku nebo plynovou páječku, případně se rozhodnout pro pájecí stanici, která patří mezi nejvýkonnější varianty.
Čím pájet : Pokud Vám nejde o pevnost a barvu spoje, můžete použít měkkou pájku se stříbrem a nebo s příměsí mědi. V případě, že by spoj měl být pevnostní a je důležitá i výsledná barva tzn. spoj se nejvíce podobal mosazi. Je nutné zapájet natvrdo s pájkou, která má 20% stříbra.
Jakou kyselinu na pájení
Pájecí kyselina vyráběná společností AG Termopasty je látka, která se používá při práci na poniklovaných površích. Láhev obsahuje 35, 50 nebo 100 mililitrů tekutiny, se kterou je třeba zacházet opatrně. Přípravek by měl být aplikován v malých množstvích a postupně opláchnut vodou.
Co je potřeba k pájení
První věc, kterou budeš potřebovat, je páječka. Ideální na drobné pájení je pájecí pero např. TS101 s regulovatelnou teplotou, displayem a vyměnitelným hrotem pro různé typy elektroniky. Nicméně většinu spojů zvládneš i s low-budget páječkou za 400 Kč.Dobré je mít ještě jemný ocelový kartáč na očištění očka a místo obyčejné kalafuny lze použít nějaké speciální tavidlo. To je nezbytné při pájení třeba na hliník, nebo poniklovaný povrch. Zbytek tavidla je dobré po dokončení pájení umýt např. lihem, nebo speciálním čističem na DPS.
Jak pájet horkým vzduchem : Dbejte na to, aby byl nástavec zasunut co nejdále na tubus, aby se zakryly mezery mezi dilatační spárou pro dotažení a nefoukal nám tudy horký vzduch. Šroub na nástavci nedotahujte příliš; po zahřátí se utahovací očko rozepne. Obr.: Nasazení horkovzdušného nástavce na tubus.