Binární sloučenina je chemická sloučenina obsahující právě dva chemické prvky. Její složení lze vyjádřit obecným vzorcem AxBy. Nejznámějšími příklady mohou být kovalentní binární sloučenina vodíku s kyslíkem voda (H2O) nebo binární iontová sloučenina sodíku a chloru chlorid sodný (NaCl).České chemické názvosloví (nomenklatura) je podvojné, názvy velké většiny anorganických sloučenin jsou složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno udává druh sloučeniny a je odvozeno od elektronegativnější části sloučeniny.Anorganické názvosloví je založeno na hodnotě oxidačního čísla. Anorganické názvosloví (systematické) je zpravidla tvořeno jedním, nebo více podstatnými jmény (označujícími anion/-ty) a přídavným jménem (označujícím kation/-ty). Názvosloví kationtů je ovlivněno hodnotou oxidačního čísla.
Jak se tvoří názvosloví oxidů : Názvosloví oxidů Název oxidu sestává z podstatného jména oxid a přídavného jména (obsahuje název prvku, se kterým je kyslík sloučen, s koncovkou dle jeho oxidačního čísla). Příklad: oxid selenový. Součet oxidačních čísel v molekule musí být roven 0, je nutné upravit počet jednotlivých atomů.
Jaké jsou sloučeniny
Podle atomů, které obsahují, se chemické sloučeniny dělí na dvě skupiny: anorganické (sloučeniny kovových prvků, nekovových prvků, komplexní sloučeniny) organické (sloučeniny uhlíku a dalších prvků, například vodíku, kyslíku, dusíku, síry, fosforu)
Co patří mezi organické sloučeniny : Organickým sloučeninám se říká organické, jelikož jsou součástí všech živých organismů. Všechny organické sloučeniny tedy obsahují uhlík, a většinou ještě nějaké další prvky – těm se říká "organogenní prvky" a patří mezi ně vodík, kyslík, síra, dusík, fosfor, halogeny (F, Cl, Br, I) a některé kovy (např.
Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin se řídí pravidly platnými pro binární sloučeniny. Podstatné jméno je v něm umístěno na prvním místě a tvoří je název prvku nebo skupiny prvků se záporným oxidačním číslem či nábojem (s připojením koncovky „–id“, názvy aniontů byly podrobně diskutovány v kapitole 2.4.2). Oxidační číslo kyselinotvorného prvku je kladné a pohybuje se v rozmezí od I+ do VIII+, ovšem kyseliny, které mají prvek v oxidačním čísle II+ a VIII+ se prakticky nevyskytují. Název se skládá z podstatného jména kyselina a z přídavného jména, které charakterizuje centrální atom (tj. třetí prvek) a jeho oxidační číslo.
Co patří do anorganické látky
Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice apod., ale také např. chemicky čistá síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.Anorganická sloučenina je chemicky čistá látka, která se skládá z atomu nebo skupiny atomů s kladným nábojem (nejčastěji kovu) a atomu nebo skupiny atomů se záporným nábojem (obvykle nekovu).Správné názvy hydroxidů:
NaOH – hydroxid sodný
LiOH – hydroxid lithný
KOH – hydroxid draselný
RbOH – hydroxid rubidný
CsOH – hydroxid cesný
Be(OH)2 – hydroxid beryllnatý
Mg(OH)2 – hydroxid hořečnatý
Ca(OH)2 – hydroxid vápenatý
Sloučenina je látka složená ze stejných molekul alespoň dvou různých atomů. příklad: voda, kuchyňská sůl, metan, líh. Směs je látka složená z alespoň dvou různých prvků nebo sloučenin. příklad: voda se solí, bronz, ocel.
Kolik je známo organických sloučenin : Počet organických sloučenin uhlíku je oproti těm anorganickým podstatně vyšší. Zatímco v anorganické chemii lze hovořit o stovkách anorganických sloučenin uhlíku, organická chemie zná desítky milionů organických sloučenin uhlíku. Jejich počet již přesáhl hranici 50 milionů.
Jaké jsou organické látky : Mezi základní organické látky patří: bílkoviny, cukry, tuky, nukleové kyseliny, vitamíny, hormony, enzymy.
Co patří mezi soli
Soli jsou nejvýznamnější iontové sloučeniny, které se vyskytují v zemské kůře. Jsou nejdůležitějším zdrojem minerálních látek pro rostliny a následně pro všechny živé organismy. Mezi nejznámější patří soli s anionty halogenidů, uhličitanů, křemičitanů, sulfidů, dusičnanů, fosforečnanů, síranů nebo siřičitanů. Typy anorganických sloučenin
Minerály – soli, silikáty, atd. Kovy a jejich slitiny – železo, hliník, měď, bronz, atd. Sloučeniny nekovových prvků, jako např. křemík, fosfor, chlor – oxid křemičitý, kyselina chlorná, atd.Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice apod., ale také např. chemicky čistá síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.
Co nepatří mezi organické sloučeniny : Mezi organické sloučeniny se nepočítají jednoduché oxidy uhlíku, tedy oxid uhelnatý a oxid uhličitý, kyselina uhličitá a její soli – uhličitany a hydrogenuhličitany, a sloučeniny uhlíku s kovy (karbidy) a nekovy (např. sirouhlík). Ty se tradičně považují za anorganické sloučeniny.
![Kladsko-5-malý-Karlův-Most[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Kladsko-5-maly-Karluv-Most1-1024x692-250x120.jpg)
![Stubai[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Stubai1-250x120.jpg)
Antwort Co patří do názvosloví binárních sloučenin? Weitere Antworten – Co je to binární sloučenina
Binární sloučenina je chemická sloučenina obsahující právě dva chemické prvky. Její složení lze vyjádřit obecným vzorcem AxBy. Nejznámějšími příklady mohou být kovalentní binární sloučenina vodíku s kyslíkem voda (H2O) nebo binární iontová sloučenina sodíku a chloru chlorid sodný (NaCl).České chemické názvosloví (nomenklatura) je podvojné, názvy velké většiny anorganických sloučenin jsou složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno udává druh sloučeniny a je odvozeno od elektronegativnější části sloučeniny.Anorganické názvosloví je založeno na hodnotě oxidačního čísla. Anorganické názvosloví (systematické) je zpravidla tvořeno jedním, nebo více podstatnými jmény (označujícími anion/-ty) a přídavným jménem (označujícím kation/-ty). Názvosloví kationtů je ovlivněno hodnotou oxidačního čísla.
Jak se tvoří názvosloví oxidů : Názvosloví oxidů Název oxidu sestává z podstatného jména oxid a přídavného jména (obsahuje název prvku, se kterým je kyslík sloučen, s koncovkou dle jeho oxidačního čísla). Příklad: oxid selenový. Součet oxidačních čísel v molekule musí být roven 0, je nutné upravit počet jednotlivých atomů.
Jaké jsou sloučeniny
Podle atomů, které obsahují, se chemické sloučeniny dělí na dvě skupiny: anorganické (sloučeniny kovových prvků, nekovových prvků, komplexní sloučeniny) organické (sloučeniny uhlíku a dalších prvků, například vodíku, kyslíku, dusíku, síry, fosforu)
Co patří mezi organické sloučeniny : Organickým sloučeninám se říká organické, jelikož jsou součástí všech živých organismů. Všechny organické sloučeniny tedy obsahují uhlík, a většinou ještě nějaké další prvky – těm se říká "organogenní prvky" a patří mezi ně vodík, kyslík, síra, dusík, fosfor, halogeny (F, Cl, Br, I) a některé kovy (např.
Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin se řídí pravidly platnými pro binární sloučeniny. Podstatné jméno je v něm umístěno na prvním místě a tvoří je název prvku nebo skupiny prvků se záporným oxidačním číslem či nábojem (s připojením koncovky „–id“, názvy aniontů byly podrobně diskutovány v kapitole 2.4.2).
Oxidační číslo kyselinotvorného prvku je kladné a pohybuje se v rozmezí od I+ do VIII+, ovšem kyseliny, které mají prvek v oxidačním čísle II+ a VIII+ se prakticky nevyskytují. Název se skládá z podstatného jména kyselina a z přídavného jména, které charakterizuje centrální atom (tj. třetí prvek) a jeho oxidační číslo.
Co patří do anorganické látky
Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice apod., ale také např. chemicky čistá síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.Anorganická sloučenina je chemicky čistá látka, která se skládá z atomu nebo skupiny atomů s kladným nábojem (nejčastěji kovu) a atomu nebo skupiny atomů se záporným nábojem (obvykle nekovu).Správné názvy hydroxidů:
Sloučenina je látka složená ze stejných molekul alespoň dvou různých atomů. příklad: voda, kuchyňská sůl, metan, líh. Směs je látka složená z alespoň dvou různých prvků nebo sloučenin. příklad: voda se solí, bronz, ocel.
Kolik je známo organických sloučenin : Počet organických sloučenin uhlíku je oproti těm anorganickým podstatně vyšší. Zatímco v anorganické chemii lze hovořit o stovkách anorganických sloučenin uhlíku, organická chemie zná desítky milionů organických sloučenin uhlíku. Jejich počet již přesáhl hranici 50 milionů.
Jaké jsou organické látky : Mezi základní organické látky patří: bílkoviny, cukry, tuky, nukleové kyseliny, vitamíny, hormony, enzymy.
Co patří mezi soli
Soli jsou nejvýznamnější iontové sloučeniny, které se vyskytují v zemské kůře. Jsou nejdůležitějším zdrojem minerálních látek pro rostliny a následně pro všechny živé organismy. Mezi nejznámější patří soli s anionty halogenidů, uhličitanů, křemičitanů, sulfidů, dusičnanů, fosforečnanů, síranů nebo siřičitanů.
Typy anorganických sloučenin
Minerály – soli, silikáty, atd. Kovy a jejich slitiny – železo, hliník, měď, bronz, atd. Sloučeniny nekovových prvků, jako např. křemík, fosfor, chlor – oxid křemičitý, kyselina chlorná, atd.Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice apod., ale také např. chemicky čistá síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.
Co nepatří mezi organické sloučeniny : Mezi organické sloučeniny se nepočítají jednoduché oxidy uhlíku, tedy oxid uhelnatý a oxid uhličitý, kyselina uhličitá a její soli – uhličitany a hydrogenuhličitany, a sloučeniny uhlíku s kovy (karbidy) a nekovy (např. sirouhlík). Ty se tradičně považují za anorganické sloučeniny.