Antwort Co jsou zájmena neurčitá? Weitere Antworten – Jaká jsou zájmena neurčitá

Co jsou zájmena neurčitá?
zájmena neurčitá (též indefinitiva) – někdo, nějaký, některý, leckdo, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva-, bůhví-, apod.)Druhy zájmen

  • osobní (on, já, ty)
  • přivlastňovací (náš, jejich, vaše)
  • ukazovací (ten, ta, to)
  • tázací (kdo, co, který)
  • vztažná (kdo, co, jenž)
  • neurčitá (kdokoli, cosi, každý, všichni)
  • záporná (nikdo, nic, žádný)

Druhy zájmen

druh zájmen zájmena
OSOBNÍ já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, + se, si
PŘIVLASTŇOVACÍ můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + svůj
UKAZOVACÍ ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž + sám
TÁZACÍ kdo co jaký který čí (+ přípona -pak -že)

Jaká jsou tázací zájmena : TÁZACÍ ZÁJMENO (interogativní zájmeno) V teorii slovních druhů vycházejících z formálněmorfologických vlastností slov subkategorie ↗zájmen tvořených od tzv. tázacích kořenů (k‑, c‑, j‑); tvoří uzavřenou množinu pěti slov: kdo, co, jaký, který, čí a jedné konstrukce co za.

Co to je zájmeno

Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž. Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).

Jak se zeptat na slovní druhy : Tipy k určování slovních druhů

Ptáme se na ně KOLIK, KOLIKRÁT, KOLIKÁTÝ, KOLIKERY, KOLIKANÁSOBNÝ Ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ Ptáme se na ně KDY, KDE, KAM, JAK Nikdy nestojí ve větě osamoceně, vždy je za nimi podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka.

Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž. Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).

Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.

Jaký druh zájmena je sám

Zájmena ukazovací slouží k označení něčeho nebo ukázání na něco (např. TOHLE auto, TA židle). Příklady: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.Zvratné osobní zájmeno

1. Nominativ —-
2. Genitiv sebe
3. Dativ sobě, si
4. Akuzativ sebe, se
6. Lokál sobě
3.osoba
Střední
J. č. 2. Genitiv jeho, ho, jej něho, něj
3. Dativ jemu, mu němu
4. Akuzativ je, ho, jej ně, něj


Podle toho, jestli slovo může nebo nemůže měnit svou podobu, rozlišujeme slova ohebná a slova neohebná. Slova ohebná mohou mít různé tvary. Podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky se skloňují, slovesa se časují. Slova neohebná nemůžeme skloňovat ani časovat.

Co je ale za slovní druh : 3) Spojky (Konjunkce)

– slouží ke spojování vět a větných členů; teprve ve spojení s nimi nabývají svého významu – nejsou větným členem; neplnovýznamový slovní druh – některé spojky mohou mít platnost částic a) souřadicí – a, i, ani, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, ať, buď – nebo, aj.)

Co je nikdy za slovní druh : Zájmenná příslovce:

tázací – kde, kam, kudy, vztažná – jak, proč, neurčitá – někde, někam, někdy, záporná – nikde, nikam, nikdy.

Jaký druh zájmena je mému

Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.

jenž/jež/již — užitečné, nebo neužitečné Myslíte si, že daná vztažná zájmena beztak nepoužíváte a jsou nemoderní Pravda, do svého statusu na FB je asi nepoužijete. Nejčastěji se používají synonymická vztažná zájmena který/která/které, v nichž (snad) nelze pochybit.Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.

Jak poznam Neohebne slovo : Neohebné slovní druhy mají jenom jeden tvar, nedají se ani skloňovat, ani časovat. 6. Příslovce popisují okolnosti dějů nebo míru vlastností (včera, tady, komů, zeleně). 7. Předložky určují časové nebo místní umístění předmětů, osob, dějů, okolností (na, k, s, okolo).