ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž + sám
TÁZACÍ
kdo co jaký který čí (+ přípona -pak -že)
VZTAŽNÁ
kdo, co, jaký, který, čí, jenž
NEURČITÁ
viz schéma pod tabulkou
Zájmena vztažná připojují vedlejší věty a jsou stejná jako zájmena tázací, navíc zahrnují JENŽ (např. Nevěděl, CO chce). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí, jenž.Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž. Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).
Jaké je zájmeno mu : Zájmena OSOBNÍ
– Nezapomeňte, že zájmena můžeme skloňovat, takže osobní zájmena jsou i tvary mě, mne, tobě, ho, mu, atd.
Jak se dělí zájmena
Nejčastěji ale dělíme zájmena na:
osobní (on, já, ty)
přivlastňovací (náš, jejich, vaše)
ukazovací (ten, ta, to)
tázací (kdo, co, který)
vztažná (kdo, co, jenž)
neurčitá (kdokoli, cosi, každý, všichni)
záporná (nikdo, nic, žádný)
Jaký druh zájmena je slovo nám : Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.
zájmena přivlastňovací (též posesiva) – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj. zájmena ukazovací (též demonstrativa) – ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.
Rel, tvoří uzavřenou množinu se dvěma podmnožinami: (a) slov, která jsou formálně stejná jako tázací slova: ↗vztažná zájmena jsoucí formálně stejná jako ↗tázací zájmena (skloňují se: kdo, co, čí, který, jaký) a ↗vztažná zájmenná příslovce jsoucí formálně stejná jako tázací zájmenná příslovce (neskloňují se: kdy, odkdy, …
Jaké zájmeno je mého
Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.Zvratné osobní zájmeno
zájmena neurčitá (též indefinitiva) – někdo, nějaký, některý, leckdo, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva-, bůhví-, apod.)
Co je to vztažná věta : Jsou to věty, které toto podstatné jméno blíže určují, nebo pouze obsahují informaci pro posluchače navíc. V češtině nejčastěji začínají na vztažné zájmeno 'který', v angličtině je nejběžnější vztažné zájmeno WHO pro životná podstatná jména (lidi), a WHICH pro neživotná (věci).
Co je to přivlastňovací zájmena : Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj. Zájmena ukazovací slouží k označení něčeho nebo ukázání na něco (např.
Zájmena rodová mají tvary pro rod mužský, ženský a střední (ten, ta, to; který, která, které), zájmena bezrodá mají jeden tvar pro všechny rody: já, ty, my, vy, se.Dělíme je na souvětí PODŘADNÉ a souvětí SOUŘADNÉ. SOUVĚTÍ PODŘADNÉ – spojení věty hlavní s jednou nebo více větami vedlejšími. SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ – spojení minimálně dvou vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších. Věty hlavní spolu obsahově souvisejí a je mezi nimi významový poměr.
Co je věta souvětí : Souvětí vznikne spojením dvou nebo více vět jednoduchých. Obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém (dva nebo více přísudků). Maminka uklízí pokoj, protože nesnáší nepořádek.
Antwort Co je zájmeno Privlastnovaci? Weitere Antworten – Jaká jsou druhy zájmen
Druhy zájmen
Zájmena vztažná připojují vedlejší věty a jsou stejná jako zájmena tázací, navíc zahrnují JENŽ (např. Nevěděl, CO chce). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí, jenž.Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž. Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).
Jaké je zájmeno mu : Zájmena OSOBNÍ
– Nezapomeňte, že zájmena můžeme skloňovat, takže osobní zájmena jsou i tvary mě, mne, tobě, ho, mu, atd.
Jak se dělí zájmena
Nejčastěji ale dělíme zájmena na:
Jaký druh zájmena je slovo nám : Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.
zájmena přivlastňovací (též posesiva) – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj. zájmena ukazovací (též demonstrativa) – ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.
Rel, tvoří uzavřenou množinu se dvěma podmnožinami: (a) slov, která jsou formálně stejná jako tázací slova: ↗vztažná zájmena jsoucí formálně stejná jako ↗tázací zájmena (skloňují se: kdo, co, čí, který, jaký) a ↗vztažná zájmenná příslovce jsoucí formálně stejná jako tázací zájmenná příslovce (neskloňují se: kdy, odkdy, …
Jaké zájmeno je mého
Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.Zvratné osobní zájmeno
vztažná (kdo, co, jenž) neurčitá (kdokoli, cosi, každý, všichni) záporná (nikdo, nic, žádný)
zájmena neurčitá (též indefinitiva) – někdo, nějaký, některý, leckdo, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva-, bůhví-, apod.)
Co je to vztažná věta : Jsou to věty, které toto podstatné jméno blíže určují, nebo pouze obsahují informaci pro posluchače navíc. V češtině nejčastěji začínají na vztažné zájmeno 'který', v angličtině je nejběžnější vztažné zájmeno WHO pro životná podstatná jména (lidi), a WHICH pro neživotná (věci).
Co je to přivlastňovací zájmena : Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj. Zájmena ukazovací slouží k označení něčeho nebo ukázání na něco (např.
Co je nikdy za slovní druh
Zájmenná příslovce:
tázací – kde, kam, kudy, vztažná – jak, proč, neurčitá – někde, někam, někdy, záporná – nikde, nikam, nikdy.
Zájmena rodová mají tvary pro rod mužský, ženský a střední (ten, ta, to; který, která, které), zájmena bezrodá mají jeden tvar pro všechny rody: já, ty, my, vy, se.Dělíme je na souvětí PODŘADNÉ a souvětí SOUŘADNÉ. SOUVĚTÍ PODŘADNÉ – spojení věty hlavní s jednou nebo více větami vedlejšími. SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ – spojení minimálně dvou vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších. Věty hlavní spolu obsahově souvisejí a je mezi nimi významový poměr.
Co je věta souvětí : Souvětí vznikne spojením dvou nebo více vět jednoduchých. Obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém (dva nebo více přísudků). Maminka uklízí pokoj, protože nesnáší nepořádek.