3. Zájmena – zastupují názvy osob, zvířat a věcí nebo na ně ukazují (např. já, on, náš, tvůj, jemu…).pokud je i/y uprostřed slova, píšeme ve tvarech svých, svými, svým vždy tvrdé Y. Měkké Í píšeme jen ve tvaru sví, který je v 1. a 5. pádu slova svůj pro mužský životný rod.zájmena přivlastňovací (též posesiva) – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj.
Jak se pozná příslovce : Příslovce popisují bližší okolnosti nějakého děje. Říkají nám, kdy, jak a kde se něco stalo. Odpovídají na otázky jak, kdy, kde, odkud, kam, dokdy a podobně.
Jak se píše mých
V ostatních pádech čísla množného jsou spisovné pouze krátké tvary: (bez) mých, tvých, svých přátel. Delší tvary, totiž (bez) mojich/mojích přátel, (k) mojím, (o) mojích, (s) mojími, (s) tvojími atd., spisovné nejsou.
Jak se určuje i Yu sloves : Psaní i/y se tu řídí podle koncovek vzorů: vidím psy, malby (jako pány, ženy); nelétavý pštros, nelétaví pštrosi (jako mladý pán, mladí páni); oni vozí (jako prosí). PAMATUJTE: V tvarech přítomného času sloves zakončených na hlásku i/í se píše vždy měkké i. Např.: on (oni, ony) prosí, sází, myslí.
Zvratné přivlastňovací zájmeno
Střední
J. č.
1. Nominativ
svoje, své
2. Genitiv
svého
3. Dativ
svému
4. Akuzativ
svoje, své
Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj užijeme tehdy, jestliže přivlastňovaná věc, event. osoba patří osobě/věci, která je ve větě původcem děje (typicky podmětem): Pavel vychovává své děti dobře. Starý hrad skrývá svá tajemství. Jdem (= my) za svou pravdou dál.
Jaké slova jsou příslovce
Příslovce jsou neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.). Nejčastěji se vážou na slovesa (šel rychle), přídavná jména (vemi rychlý) a příslovce (značně nezdravě). Mohou se vázat i na podstatná jména (cesta domů).Druhy příslovcí
Většinou rozlišujeme příslovce: místa (odpovídají na otázky: kde, kudy, kam, odkud) času (odpovídají na otázky: kdy, jak dlouho, jak často) způsobu (odpovídají na otázku: jak, jakým způsobem)V ostatních pádech čísla množného jsou spisovné pouze krátké tvary: (bez) mých, tvých, svých přátel. Delší tvary, totiž (bez) mojich/mojích přátel, (k) mojím, (o) mojích, (s) mojími, (s) tvojími atd., spisovné nejsou.
přivlastňovacího zájmena můj byla mým (mejm). Tvar mým je kodifikován i pro spis. jazyk. V nářečích jsou jednak tvary delších forem (mojim, mojím), jednak forem kratších (mím, mim, mém, mejm).
Jak určit i Yu přídavných jmen : Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)
U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).
Co je koncovka slovesa : Koncovka v podstatě zařazuje slovo k ohebným slovním druhům, vyjadřuje mluvnické významy slova (například rod, v případě mužského rodu i životnost, číslo, pád. Stojí na konci slova – proto koncovka. Podle koncovky pak můžeme určit například pád u jména, osobu u slovesa apod. Například: žen-a, žen-, žen-ami.
Kdy použít své
Kdy používáme svůj
Zájmeno svůj užijeme tehdy, pokud přivlastňovaná věc nebo osoba patří osobě/věci, která je ve větě podmětem: Kamil posekal svoji zahradu. Jeskyně odhalila svá tajemství. Vzal jsem si na svůj batoh.
Obecná zásada při volbě správného zájmena můj/svůj zní: Jestliže se dané zájmeno týká podmětu věty, který je současně také vlastníkem, musíme můj nahradit zvratným přivlastňovacím zájmenem svůj. To stejné platí, jedná-li se o zájmena jeho a náš. Já vítám (kdo, co – podmět nevyjádřený) a já jsem vlastníkem domu.Příslovce. Tento slovní druh vyjadřuje bližší okolnosti děje, proto rozvíjí sloveso, kterým se na něj ptáme. Hlavní otázky jsou tedy: kam, kdy, kde a jak.
Jak se zeptat na příslovce : Příslovce popisují bližší okolnosti nějakého děje. Říkají nám, kdy, jak a kde se něco stalo. Odpovídají na otázky jak, kdy, kde, odkud, kam, dokdy a podobně.
Antwort Co je za slovní druh svým? Weitere Antworten – Jaký je slovní druh své
3. Zájmena – zastupují názvy osob, zvířat a věcí nebo na ně ukazují (např. já, on, náš, tvůj, jemu…).pokud je i/y uprostřed slova, píšeme ve tvarech svých, svými, svým vždy tvrdé Y. Měkké Í píšeme jen ve tvaru sví, který je v 1. a 5. pádu slova svůj pro mužský životný rod.zájmena přivlastňovací (též posesiva) – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj.
Jak se pozná příslovce : Příslovce popisují bližší okolnosti nějakého děje. Říkají nám, kdy, jak a kde se něco stalo. Odpovídají na otázky jak, kdy, kde, odkud, kam, dokdy a podobně.
Jak se píše mých
V ostatních pádech čísla množného jsou spisovné pouze krátké tvary: (bez) mých, tvých, svých přátel. Delší tvary, totiž (bez) mojich/mojích přátel, (k) mojím, (o) mojích, (s) mojími, (s) tvojími atd., spisovné nejsou.
Jak se určuje i Yu sloves : Psaní i/y se tu řídí podle koncovek vzorů: vidím psy, malby (jako pány, ženy); nelétavý pštros, nelétaví pštrosi (jako mladý pán, mladí páni); oni vozí (jako prosí). PAMATUJTE: V tvarech přítomného času sloves zakončených na hlásku i/í se píše vždy měkké i. Např.: on (oni, ony) prosí, sází, myslí.
Zvratné přivlastňovací zájmeno
Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj užijeme tehdy, jestliže přivlastňovaná věc, event. osoba patří osobě/věci, která je ve větě původcem děje (typicky podmětem): Pavel vychovává své děti dobře. Starý hrad skrývá svá tajemství. Jdem (= my) za svou pravdou dál.
Jaké slova jsou příslovce
Příslovce jsou neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.). Nejčastěji se vážou na slovesa (šel rychle), přídavná jména (vemi rychlý) a příslovce (značně nezdravě). Mohou se vázat i na podstatná jména (cesta domů).Druhy příslovcí
Většinou rozlišujeme příslovce: místa (odpovídají na otázky: kde, kudy, kam, odkud) času (odpovídají na otázky: kdy, jak dlouho, jak často) způsobu (odpovídají na otázku: jak, jakým způsobem)V ostatních pádech čísla množného jsou spisovné pouze krátké tvary: (bez) mých, tvých, svých přátel. Delší tvary, totiž (bez) mojich/mojích přátel, (k) mojím, (o) mojích, (s) mojími, (s) tvojími atd., spisovné nejsou.
přivlastňovacího zájmena můj byla mým (mejm). Tvar mým je kodifikován i pro spis. jazyk. V nářečích jsou jednak tvary delších forem (mojim, mojím), jednak forem kratších (mím, mim, mém, mejm).
Jak určit i Yu přídavných jmen : Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)
U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).
Co je koncovka slovesa : Koncovka v podstatě zařazuje slovo k ohebným slovním druhům, vyjadřuje mluvnické významy slova (například rod, v případě mužského rodu i životnost, číslo, pád. Stojí na konci slova – proto koncovka. Podle koncovky pak můžeme určit například pád u jména, osobu u slovesa apod. Například: žen-a, žen-, žen-ami.
Kdy použít své
Kdy používáme svůj
Zájmeno svůj užijeme tehdy, pokud přivlastňovaná věc nebo osoba patří osobě/věci, která je ve větě podmětem: Kamil posekal svoji zahradu. Jeskyně odhalila svá tajemství. Vzal jsem si na svůj batoh.
Obecná zásada při volbě správného zájmena můj/svůj zní: Jestliže se dané zájmeno týká podmětu věty, který je současně také vlastníkem, musíme můj nahradit zvratným přivlastňovacím zájmenem svůj. To stejné platí, jedná-li se o zájmena jeho a náš. Já vítám (kdo, co – podmět nevyjádřený) a já jsem vlastníkem domu.Příslovce. Tento slovní druh vyjadřuje bližší okolnosti děje, proto rozvíjí sloveso, kterým se na něj ptáme. Hlavní otázky jsou tedy: kam, kdy, kde a jak.
Jak se zeptat na příslovce : Příslovce popisují bližší okolnosti nějakého děje. Říkají nám, kdy, jak a kde se něco stalo. Odpovídají na otázky jak, kdy, kde, odkud, kam, dokdy a podobně.