Antwort Co je to vedlejší věta? Weitere Antworten – Co to je vedlejší věty

Vedlejší věta je věta v souvětí, která je závislá na jiné řídící větě. Podobně jako větné členy vytvářejí skladební dvojice, v nichž jeden člen je řídící a druhý závislý, tak i vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší.Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící.Věta hlavní (H) je samostatná, nemůžeme se na ni žádnou jinou větou zeptat. Věta vedlejší (V) je nesamostatná, závislá na jiné větě (můžeme se na ni touto větou zeptat). Bylo mi divné kam najednou tak všichni pospíchají. Kdybych měl chvilku času určitě bych za tetou došel.

Jak poznat vedlejší větu Podmětnou : Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).

Jak poznam druhy vedlejsich vět

Věta vedlejší příslovečná

1. místní – ptáme se otázkou Kde
2. časová – ptáme se otázkou Kdy
3. způsobová – ptáme se otázkou Jakým způsobem
4. míry – ptáme se otázkou Do jaké míry
5. příčinná – ptáme se otázkou Z jaké příčiny
6. účelová – ptáme se otázkou Za jakým účelem
7. podmínková – ptáme se otázkou Za jaké podmínky

Jak poznat druhy vět : Druhy vět

1. . Věta s tečkou je oznamovací. Větou oznamovací něco někomu oznamujeme.
2. ! Věta s vykřičníkem je rozkazovací. U mírných rozkazů může být i tečka.
3. Věta s otazníkem je tázací. Větou tázací se na něco ptáme.
4. ., ! Na konci věty přací je nejčastěji tečka ale může být i vykřičník, větou si něco přejeme.

•VV přívlastková

– ptáme se jaký, který, čí (který, jenž) – bývá často vložená do VH – VH končí jménem (1., 3., 4.) Na stole ležel dárek, který mi přivezla sestra. Pes, který štěká, nekouše.

„Hlavní věta

Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!

Jak dělíme věty

Obsah

• 2.1 Oznamovací věta.
• 2.2 Tázací věta.
• 2.3 Rozkazovací věta.
• 2.4 Přací věta.

Přísudkovou vedlejší větu poznáme podle toho, že je ve větě řídící přítomno sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se), což je neplnovýznamové sloveso, které musí být doplněno jménem, aby dávalo smysl.Oznamovací, tázací, přací, rozkazovací

1. Věta oznamovací Funkce: oznamujeme novou informaci, popisujeme situaci, vypravujeme. Obvykle je zakončena tečkou.
2. Věta tázací Funkce: ptáme se, zjišťujeme informace. Obvykle je zakončena otazníkem.
3. Věta přací Funkce: vyjadřujeme svá přání a touhy. Obvykle je zakončena tečkou.

Věta vedlejší příslovečná

1. místní – ptáme se otázkou Kde
2. časová – ptáme se otázkou Kdy
3. způsobová – ptáme se otázkou Jakým způsobem
4. míry – ptáme se otázkou Do jaké míry
5. příčinná – ptáme se otázkou Z jaké příčiny
6. účelová – ptáme se otázkou Za jakým účelem
7. podmínková – ptáme se otázkou Za jaké podmínky

Jak poznat vedlejší větu Přísudkovou : Přísudkovou vedlejší větu poznáme podle toho, že je ve větě řídící přítomno sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se), což je neplnovýznamové sloveso, které musí být doplněno jménem, aby dávalo smysl.

Jak se ptáme na vedlejší větu Přípustková : Vedlejší věta (příslovečná) přípustková vyjadřuje příslovečné určení přípustky věty hlavní (Přihlásil se, i když látku příliš neuměl.). Ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení přípustky otázkou i přes co, navzdory čemu, i v jakém případě (Přes co se přihlásil → I když látku příliš neuměl.).

Jak se pozná souvětí

Souvětí vznikne spojením dvou nebo více vět jednoduchých. Obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém (dva nebo více přísudků). Maminka uklízí pokoj, protože nesnáší nepořádek. Venku si hrály děti, jelikož bylo krásné počasí.

Přísudkovou vedlejší větu poznáme podle toho, že je ve větě řídící přítomno sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se), což je neplnovýznamové sloveso, které musí být doplněno jménem, aby dávalo smysl.Vyjadřuje přívlastek podstatného jména v řídící větě, tj. rozvádí vlastnost skutečnosti pojmenované tímto podstatným jménem. Rozlišujeme: ● přívlastkové věty uvozené vztažnými zájmeny: kdo, co, který, jaký, čí: Příklady: Zastavili jsme se na křižovatce, z níž vedly dvě cesty naprosto odlišnými směry.

Co je to věta doplňková : Vedlejší věta doplňková podobně jako doplněk rozvíjí sloveso a zároveň jméno (většinou v předmětu). VV doplňková velmi často stojí po slovesech smyslového vnímání (vidět, slyšet, spatřit, sledovat, pozorovat, zahlédnout, cítit, vnímat apod.) a často bývá připojena spojkami jak, jako, kterak.