Alegorie (řec. ἀλληγορία – „říci jinak“), česky také jinotaj, je text nebo výtvarné dílo, jehož doslovné znění či zjevná podoba má vypovídat o něčem jiném, nezjevném. Je to tudíž dílo, jehož vlastní smysl je nezasvěceným skryt a k porozumění vyžaduje nějaký klíč.ALEGORIE = Utajený smysl, který se v díle skrývá. PERSONIFIKACE = Přenesení lidských vlastností a chování na věci neživé, zvířata. BAJKA = Veršované nebo prozaické vyprávění o zvířatech, vyslovuje mravní ponaučení, připisuje zvířatům lidské vlastnosti a chování.Jak Diskutovat o Alegorii v Současných Médiích
Vyberte Možnost Relevantní Příklady.
Představte Alegorii a Její Účel.
Identifikujte Alegorické Prvky.
Analyzujte Alegorické Významy.
Diskutujte o Významu pro Současné Problémy.
Reflektujte a Vyhodnocujte.
Kdo psal alegorie : Alegorie má ve světě vědeckofantastické literatury rovněž své místo. Asi nejznámějším alegorickým dílem v této oblasti je Farma zvířat anglického prozaika George Orwella, kde zvířata jednají jako lidé a představují vývoj socialistické společnosti – od dobré myšlenky k jejímu zneužití.
Co je to personifikace
Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).
Jak poznat alegorii : Alegorie, česky také jinotaj, je text nebo výtvarné dílo, jehož doslovné znění či zjevná podoba má vypovídat o něčem jiném, nezjevném. Je to tudíž dílo, jehož vlastní smysl je nezasvěceným skryt a k porozumění vyžaduje nějaký klíč.
alegorie, -e ž. (z řec.) vyjádření tající v sobě jiný smysl, vyjádření myšlenky obrazem; jinotaj: a. svobody, síly; zdařilá a.; vlastenecká, moralizující a.; vyjadřovat něco v a-i, a-í; alegorický příd. Metafora je obrazné pojmenování založené na vnější, respektive vizuální podobnosti. horské hřbety (Na pohled připomínají tvar hřbetů zvířat.) zuby pily (Na pohled připomínají lidské nebo zvířecí zuby.) domácí žloutkové věnečky (Na pohled vypadají jako malé věnce.)
Co je to metafora
Metafora je jazyková a rétorická literární konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti. Je druhem tropu, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Je součástí běžné funkce a užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).Literární zobrazení věcí, přírodních jevů, abstraktních pojmů apod. s lidskými vlastnostmi a jednáním se nazývá personifikace. Příkladem může být zosobnění Smrti z Úžasné Zeměplochy Terryho Pratchetta. Antropomorfismy lze často nalézt ve filmech, zejména v žánru filmové pohádky, fantasy filmu nebo sci-fi filmu. řeč hovořící přímo, nerýmovaně, próza je tedy každý psaný text nepsaný ve verších. Jde tedy o běžnou, přirozenou formou psaného textu na rozdíl od „vázané řeči“ čili poezie. Odtud také pojem prozaický v přeneseném smyslu, tedy zhruba „protiklad vznešeného“.
Jak poznat metafory : Zopakujme si, co už umíme: Metafora – metafora je přenesení významu na základě podobnosti tvarové (oko, ucho, zub, lopatka, koleno, čočka, řasa, kloub, bubínek, kovadlinka ….) Metonymie – nemá podobnost tvarovou, ale jinou, vnitřní (sladkost, vláda, stráž, diesel, manšestr, kašmír….)
Co je to synekdocha příklad : Synekdocha (řecky syn-ek-doché, sdílená, spolu míněná část) je druh obrazného pojmenování, při němž je název celku použit pro označení části nebo naopak název části pro označení celku. Například „noční nebe zářilo“ místo hvězdy svítily nebo „pod rodnou střechou“ místo v domě.
Jak se pozná metafora
Zopakujme si, co už umíme: Metafora – metafora je přenesení významu na základě podobnosti tvarové (oko, ucho, zub, lopatka, koleno, čočka, řasa, kloub, bubínek, kovadlinka ….) Metonymie – nemá podobnost tvarovou, ale jinou, vnitřní (sladkost, vláda, stráž, diesel, manšestr, kašmír….) Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).Prozaický text je dělen na věty, odstavce, kapitoly, díly, knihy a popřípadě cykly (příběh, povídka, novela, román…). Dalším charakteristickým znakem prózy je tíhnutí k vyprávění a k zachycování skutečnosti. Uměleckou prózu nazýváme také beletrie. Autora prozaického textu (spisovatele) nazýváme prozaik.
Co patří do prózy : Do prózy řadíme všechny texty, které nejsou napsány ve verších ani v dramatické podobě. Není úplně pravda, že bychom do ní mohli automaticky zařadit všechny texty, které mají nějaký děj (jsou epické). Do prózy patří například také úvaha, ve které děj nehraje hlavní roli a převládá u ní spíše tok myšlenek autora.
![Kladsko-5-malý-Karlův-Most[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Kladsko-5-maly-Karluv-Most1-1024x692-250x120.jpg)
![Stubai[1]](https://www.einarstrayorchestra.com/wp-content/uploads/2024/06/Stubai1-250x120.jpg)
Antwort Co je to alegorie příklady? Weitere Antworten – Co jsou to alegorie
Alegorie (řec. ἀλληγορία – „říci jinak“), česky také jinotaj, je text nebo výtvarné dílo, jehož doslovné znění či zjevná podoba má vypovídat o něčem jiném, nezjevném. Je to tudíž dílo, jehož vlastní smysl je nezasvěceným skryt a k porozumění vyžaduje nějaký klíč.ALEGORIE = Utajený smysl, který se v díle skrývá. PERSONIFIKACE = Přenesení lidských vlastností a chování na věci neživé, zvířata. BAJKA = Veršované nebo prozaické vyprávění o zvířatech, vyslovuje mravní ponaučení, připisuje zvířatům lidské vlastnosti a chování.Jak Diskutovat o Alegorii v Současných Médiích
Kdo psal alegorie : Alegorie má ve světě vědeckofantastické literatury rovněž své místo. Asi nejznámějším alegorickým dílem v této oblasti je Farma zvířat anglického prozaika George Orwella, kde zvířata jednají jako lidé a představují vývoj socialistické společnosti – od dobré myšlenky k jejímu zneužití.
Co je to personifikace
Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).
Jak poznat alegorii : Alegorie, česky také jinotaj, je text nebo výtvarné dílo, jehož doslovné znění či zjevná podoba má vypovídat o něčem jiném, nezjevném. Je to tudíž dílo, jehož vlastní smysl je nezasvěceným skryt a k porozumění vyžaduje nějaký klíč.
alegorie, -e ž. (z řec.) vyjádření tající v sobě jiný smysl, vyjádření myšlenky obrazem; jinotaj: a. svobody, síly; zdařilá a.; vlastenecká, moralizující a.; vyjadřovat něco v a-i, a-í; alegorický příd.
Metafora je obrazné pojmenování založené na vnější, respektive vizuální podobnosti. horské hřbety (Na pohled připomínají tvar hřbetů zvířat.) zuby pily (Na pohled připomínají lidské nebo zvířecí zuby.) domácí žloutkové věnečky (Na pohled vypadají jako malé věnce.)
Co je to metafora
Metafora je jazyková a rétorická literární konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti. Je druhem tropu, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Je součástí běžné funkce a užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).Literární zobrazení věcí, přírodních jevů, abstraktních pojmů apod. s lidskými vlastnostmi a jednáním se nazývá personifikace. Příkladem může být zosobnění Smrti z Úžasné Zeměplochy Terryho Pratchetta. Antropomorfismy lze často nalézt ve filmech, zejména v žánru filmové pohádky, fantasy filmu nebo sci-fi filmu.
řeč hovořící přímo, nerýmovaně, próza je tedy každý psaný text nepsaný ve verších. Jde tedy o běžnou, přirozenou formou psaného textu na rozdíl od „vázané řeči“ čili poezie. Odtud také pojem prozaický v přeneseném smyslu, tedy zhruba „protiklad vznešeného“.
Jak poznat metafory : Zopakujme si, co už umíme: Metafora – metafora je přenesení významu na základě podobnosti tvarové (oko, ucho, zub, lopatka, koleno, čočka, řasa, kloub, bubínek, kovadlinka ….) Metonymie – nemá podobnost tvarovou, ale jinou, vnitřní (sladkost, vláda, stráž, diesel, manšestr, kašmír….)
Co je to synekdocha příklad : Synekdocha (řecky syn-ek-doché, sdílená, spolu míněná část) je druh obrazného pojmenování, při němž je název celku použit pro označení části nebo naopak název části pro označení celku. Například „noční nebe zářilo“ místo hvězdy svítily nebo „pod rodnou střechou“ místo v domě.
Jak se pozná metafora
Zopakujme si, co už umíme: Metafora – metafora je přenesení významu na základě podobnosti tvarové (oko, ucho, zub, lopatka, koleno, čočka, řasa, kloub, bubínek, kovadlinka ….) Metonymie – nemá podobnost tvarovou, ale jinou, vnitřní (sladkost, vláda, stráž, diesel, manšestr, kašmír….)
Personifikace v literatuře
je přenos vlastností a jednání živých bytostí a osob na věci a abstraktní pojmy, na přírodní jevy, rostliny, živočichy (např. stromy šeptají; jezera si čtou v mracích; krok za krokem vcházela noc; komáři a mušky tančili v objetí; rozčílený vichr se smál i plakal).Prozaický text je dělen na věty, odstavce, kapitoly, díly, knihy a popřípadě cykly (příběh, povídka, novela, román…). Dalším charakteristickým znakem prózy je tíhnutí k vyprávění a k zachycování skutečnosti. Uměleckou prózu nazýváme také beletrie. Autora prozaického textu (spisovatele) nazýváme prozaik.
Co patří do prózy : Do prózy řadíme všechny texty, které nejsou napsány ve verších ani v dramatické podobě. Není úplně pravda, že bychom do ní mohli automaticky zařadit všechny texty, které mají nějaký děj (jsou epické). Do prózy patří například také úvaha, ve které děj nehraje hlavní roli a převládá u ní spíše tok myšlenek autora.